Pondělí začalo celkem normálně. Vstal jsem v šest a začal zalévat zeleninové přísady. No a v osm, když jsem měl za sebou vyvýšené záhony a prvních sedm kořenů v našem třířadovém vinohradu, jsem si musel jít lehnout. Přišla na mne fyzická slabost, přestal jsem mít sílu. Kašlal jsem na suché víno, slepice mají suché zrno i vodu, musí počkat, snídané se odkládá. Hospodář je úplně out, vypnut.
Tak jsem si lehl a zaspal. Jak dřevo. Probudil jsem se v půl jedenácté, ale vůbec jsem neměl chuť vstát. No překonal jsem se a víc silou vůle než silou svalů jsem těch 14 konví s vodou od nádrže těch patnáct metrů k vinohradu nanosil. A znovu jsem si lehl. A dumal, co se to se mnou děje, jak je to možné, že nemám žádnou vůli, nechce se mi nic dělat, jen bych ležel. Ani jíst mi nechutná, hotová deprese na mne jde. A vzpomněl jsem si na jeden medailón o Miloši Kopeckém, ve kterém mluvil právě o své depresi, která když ho přepadne, tak týden přeleží v posteli, nic ho nezajímá, jen leží a nevstane ani kvůli jídlu, ne to kvůli důležité práci. No ale já netrpím depresí ani jinými poruchami mysle, alespoň doufám 😉
A vtom mi to docvaklo! Vždyť tohle už jsem zažil! Před dvěma lety jsem si šel drze na oběd lehnout počas návštěvy tchána a tchyně. Nebyl jsem schopen, za hezkého počasí, s nimi sedět venku na lavičce a bavit se! A před rokem také, přišla na mne nekonečná únava takto v létě odpoledne a musel jsem do postele. A tak jsem pěkně vstal a šel do kuchyně, z ledničky vybral první pomoc Ivermektín a dal si do úst svých 1,8 ml chutě grapefruitových jadérek a zapil vodou. A šel si znovu lehnout.
Spal jsem jako dřevo, když mé v jednu odpoledne vzbudil důležitý telefonát. Vybavil jsem jej a opět usnul jako dřevo, když vtom zase mobil, byli tři. Volá kamarád a ptá se mě, jak se mám. Tak mu po pravdě říkám, jak se cítím. A on na to: „Poslyš, nemáš ty covid?“
„Já vím, co mi je“, odpovídám.
„Měl bys jít na test!“, nástojí kamarád.
„A na co? Já vím, co mi je“, reaguji pokojně, protože aktuální stav ani jiný způsob komunikace nepustí. Pomalu a potichu.
„No ale měl bys to potvrzené“, zdůrazňuje můj akorátný a vždy důsledně všechna pravidla dodržující kamarád-bývalý voják.
„Test mi nepomůže. A co mi pomůže, to jsem si dal před polednem, dávku Ivermektínu, zítra budu fit,“ snažím se ukončit debatu o téhle otázce.
„To neznám“, opáčí kamarád.
„To mě ani nepřekvapuje“ uzavírám tuto část debaty já.
Po vyřešení jeho problému jsem opět usnul. V sedmnáct dorazila z práce moje polovička, dali jsme si spolu brzkou večeři (já bez snídaně a oběda – protože jsem fakt neměl chuť na jídlo) a kávu a už jsem se jen tak loudal, ještě mi stále nebylo výrazně lépe. Víc jsem seděl na terase, než se hýbal, večer si dal ještě čaj z jitrocelového listu a listu ořešáku a v devět, na mne nezvykle brzy, jsem si jednoduše lehl do postele a usnul.
Ráno jsem se probudil v sedm, později než obvykle, ale už jsem cítil, že mi je lépe na těle i na duchu. Začal jsem své ranní kolečko zalévání zeleniny a pokračoval dvaceti keři bobulového ovoce na dvou místech. Nebyla to nijaká hitparáda, ale evidentně jsem cítil, že se mi vracejí síly a nijaká depka mě neničí. Svět se opět v lepší obracel.
Pozaléval jsem, co bylo potřeba, nakrmil slepice i kuřátka a po deváté si připravil svou oblíbenou snídani hospodáře. Která mi chutnala, a po ní jsem si dal ranní kávu a přečetl něco ve smartfónu. Ještě nebylo dvacetčtyři hodin po první dávce a už jsem se cítil velmi dobře. Dopoledne jsem ještě trochu odpočíval, i si na chvíli lehl, ale odpoledne už jsem fungoval na dobré tempo a večer jsem mohl konstatovat, že pondělní extempore je za mnou. Jsem opět téměř zdráv.
Ve středu, po 48 hodinách, jsem zopakoval dávku Ivermektínu , ale jen pro „doražení“ nějakých pozůstatků, protože jsem se cítil dobře, měl jsem sílu a chutnalo mi jíst, na oběd jsem si připravil smaženici z vajec slepic, které sám chovám.
Znám lidi, kteří namítají, že Ivermektín je pro ovce a koně. S tím nemám problém, všechno to jsme savci a máme společný biologický základ. Anebo je snad podle vás srovnání s ovcí ponižující? Nevadí. Mne ne. Já jsem fit a vy si řešte své problémy, jak chcete. Nikomu neradím, nikoho nenavádím, jen popisuji své opakované zkušenosti.
Buďte zdrávi, buďte fit!
Podobné články:
Komentáře