Když se řekne „plot“, většina lidí si představí betonové nebo železné sloupy a pletivo. Když si k tomu představíte plochu cca 80 x 20 metrů, tak vám vyjde téměř 200 metrů oplocení. Zkuste si to přepočítat na peníze. Padesát tisíc ani nemrkne. A jak by to narušilo náš výhled ze zahrady směrem do kopce? Řekli jsme si, že pokud chceme ochránit naše budoucí ovocné stromy v horní části zahrady, musíme vymyslet něco jiného. Musí to době vypadat, nesmí to tolik stát, musíme to zvládnout bez množství techniky i množství lidí. Chtěl jsem se inspirovat tím, jak lidé řešili podobné problémy v dobách, kdy se plot nedal koupit v každé zahrádkářské prodejně v každém okresním městě. Když ještě neexistoval internet, jak lidé chránili své ovoce před zvěří?
V nedávné minulosti jsem sledoval dva seriály. „Farma za války“ popisuje hospodaření ve Velké Británii v době 2. světové války. A jeden starší seriál popisuje práci a život na statku v ještě dřívějším období. Byla to zajímavá inspirace a přestože život na farmě v těch dobách představoval velkou dřinu, současně seriály ukázaly, jak využívat jednoduché a účinné postupy. Jedním z nich jsou i přírodní ploty. Ať už tedy oplocení postavené z materiálů vyskytujících se v přírodě nebo skutečně živé ploty. Chránily statek nebo tvořily ohrady pro pastvu skotu či ovcí.
Naše „farma“ je malá, aby poskytovala dostatek zdrojů pro dlouhé a rozsáhlé oplocení a dnes není možné jen tak jít „do přírody“ a vzít si tam, co tam najdu. Každý kus půdy, louky, lesa někomu patří, má reálného vlastníka a všechno, co je na pozemku, je jeho. Takže nasekat si akátovinu a nadělat sloupy zavání problémem nejen se sousedem, ale i se zákonem.
Na jedné straně má soused pozemek zarostlý náletovými dřevinami a na okraji jsou šipky, trnky či ostružiny. Pro člověka neproniknutelná houština, ale jak jsme viděli i podle stop, pro zvěř to není žádná překážka. Navíc pokud soused začne stromoví a keře čistit, přijdeme o část ohrazení (jak se ukázalo později, s „čištěním“ mu někdo začal „pomáhat“, tak to soused raději dokončil, dokud má nějaké dřevo). Takže ani s žádnou přirozenou bariérou počítat nemůžeme.
Ale klasický britský venkovský plot z prutů a šipiny, široký půl metru až metr také nepřicházel v úvahu, příliš by zúžil zahradu. Ale při prohlížení britské inspirace se mi zalíbily jiné živé ploty. Nemají nic společného s okrasnými živými ploty, jaké známe u nás. A přestože britské ploty mají bránit útěku dobytka z pozemku ven a naše by měly zabránit vstupu zvěře do zahrady, v zásadě můžeme použít podobné řešení.
Při dalším studiu realizací oplocení z rostlin jsem se dopracoval k několika verzím vrbových plotů. Zvážili jsme pro i proti a rozhodli se, že horní polovinu zahrady ohradíme právě vrbovým plotem. Předpokládali jsme, že:
+ Materiál na plot si vypěstujeme sami
– Materiál budeme pěstovat více let, ale zatím budeme mít dost práce v dolní polovině zahrady
+ Plot „postavíme“ vlastníma rukama, bez nutnosti najmout firmu nebo pomocníky
+ Plot po zakořenění bude dále růst a pevnět a produkovat další materiál (větve), které budou vítaným zdrojem na dřevní štěpku
+ Živý zelený plot nebude jako „pěst na oko“
+ Ohrazení z rostlin není administrativně náročné
Koupili jsme tedy přes internet 250 kalibrovaných sazenic vrby proutkařské – salix viminalis – a zasadili je do nejvlhčích míst v zahradě a zbylé vedle jižního plotu. Z malých 30 cm hůlek za rok narostly do až třímetrových výšek. Pro použití v plotě jejich byla ale sotva stovka. Ostatní byly krátké, pod dva metry délky.
Na jaře jsme (trochu později, než bylo ideální) odstřihli proutky, vhodné na nový plot, a zasadili je na připravené místo v severozápadním okraji zahrady. Sázeli jsme stejně jako i první krátké sazenice. Akumulátorovou vrtačkou jsem vyvrtal do vlhké země díry 10 a 12 mm tlusté, podle sazenic, do hloubky 25 až 50 cm, Olinka namočila konec hůlky do aktivátoru zakořenění a zatlačili jsme je do země. Dva proutky vedle sebe, kombinovali jsme jeden silný s jedním slabším. Úhel 60° od roviny země. Pomáhal jsem si úhloměrem, protože sklon svahu se neustál měnil. Změřil jsem si sklon svahu, upravil základní úhel, přiložil k zemi úhloměr a navrtal díry do země, zatlačili jsme pár proutků a pak jsem opět upravil úhel na opačnou stranu na úhloměru a nasadili jsme po dva proutky do druhé strany, zavrtané jsou před prvními dvěma, aby se nepoškodily podzemní části.
Vždy po zasazení dvojice proutků do země jsme je propletly s dříve zasazenými vrbami a pro jistotu jsme je v překřížení spojily tenkým vinařským vázacím páskem. Důkladně jsme je polili, abychom podpořili jejich brzké zakořenění a později dostaly mulč ze sena. Aby odolávaly větru a případně jiným vlivům dokud budou mít své silné kořeny, hotový vrbový plot jsme přichytili z sousednímu plotu a dvěma dřevěným kolíkům.
Tento rok jsme zasadili jen šest metrů vrbového plotu. Za první rok pěstování vrb v naší zahradě jsme získali mnoho zkušeností. Kromě původních 250 sazenic jsme zasadili dalších 150 sazenic z vlastních zdrojů. Ponechané kratší proutky na jaře utěšeně vyrostly, ze seříznutých sazenic vyrašily nové proutky a také se mají čile k světu. Nové sazenice rostou zatím pomalu, ale to v začátcích rostly i ty starší. Kolik materiálu na další pokračování budování plotu z vrby budeme mít uvidíme už na podzim.
Protože jsme sázeli vrby do plotu asi tři týdny po optimálním termínu, tak několik sazenic se neujalo a bude třeba je nahradit novými. To bychom mohli zvládnout už na podzim. Příští rok je odřízneme dříve a necháme pár dní ve starém domě, než je zasadíme.
Náš vrbový plot zaujal sousedy, kteří se ptali, co tom tam máme, i když jsou zvyklí na naše netradiční metody a postupy. A mnoha lidem se líbí, jak je propletený a jak působí. Nyní obrůstá novými lístky a bude to přes léto zajímavá zelená stěna. Ovšem oplotit celý nový ovocný sad chvíli asi potrvá. Ale začali jsme nejdříve, jak jsme mohli a tento rok bude rokem sbírání dalších zkušeností.
Podobné články:
Komentáře