Všichni zahrádkáři považují za samozřejmé, že si koupí mladý stromek, často pouze jednu „hůl“ s kořeny, a zasadí ho do své zahrady. Že se stromeček uchytí, zakoření a roste, a po čase dává úrodu sladkého ovoce. Ale když jsme se rozhodli zasadit stromy, které měly tři roky, tak se všichni ostatní zahrádkáři divili, co děláme a vyslovili obavy, zda se takové „staré“ stromy opět zakoření. Existuje věková hranice, při které se již nedají ovocné stromy přesazovat?
Důvodem pro přesazení takových stromů byla pro nás koupě nové zahrady. Na novém pozemku nerostlo prakticky nic kromě trávy a čtyř stromů, z nichž tři byly beznadějně staré a suché. Spočítali jsme si, že když vysadíme běžné sazenice stromů a ovocných keřů, první úroda bude k dispozici nejprve po třech letech. Ale když koncem roku opustíme starou zahradu, i kdybychom posbírali úrodu, minimálně jeden rok budeme zcela bez vlastního ovoce. A to nebyla perspektiva, se kterou bychom se byli ztotožnili.
I kdybychom rovnou objednali stejné odrůdy ovocných stromů, jaké měla přítelkyně v dosavadní zahradě, mnoho stromů a keřů jsme si dovezli z dovolených v České republice, kam se rádi jezdíme během léta jezdit na kole. Samozřejmě jsme trávili na stránkách internetových zahrádkářských obchodů mnoho času zvažujíc nákupy stromků. Vyšli nám z toho dvě věci. Nákup nových stromů bude celkem drahá záležitost a i tak některé odrůdy nezískáme. Nakonec jsme se rozhodli. Nejnovější stromky přesadíme, staré necháme tak a místo nich si koupíme nové.
Samozřejmě, že přesazování již rodících stromů není jen tak. Prošli jsme si některé internetové stránky, výsledek byl jednoznačný. I starší ovocné stromy je možné přesazovat, procento ujmutí je vysoké. Jen se to musí dělat správně a ve správnou dobu. Na pomoc jsme si vzali lunární kalendář a naplánovali vše, včetně dovolené v práci, abychom našim stromem poskytli co nejlepší podmínky pro zabydlení se na novém místě. Do karet nám hrál i fakt, že jsme je stěhovali na lepší místo, do lepší půdy a s dostatkem vláhy.
Základem přesazování zakořeněných ovocných stromů je vše dělat v období před úplňkem. Veškerá síla stromů je v větvích, tedy kořeny jsou méně citlivé na manipulaci s nimi. Zadruhé jsme měli štěstí, že zem byla vlhká, tedy kopání nebylo náročné. A v neposlední řadě jsme použili kvalitní nářadí. Nerezový rýč a úzký ocelový stychár. Pomáhali jsme si kvalitní zahradnickou pilkou na akumulátor.
Všechny stromy měli korunu o průměru 1,5 až 2,5 metru. Kolem kmene jsem rýčem „nakreslil“ kruh o průměru asi půldruhého metru a opatrně odstranil vrchní vrstvu zeminy s trávou a mulčem. Při kolmém rytí jsem samozřejmě přesekl kořeny, na které jsem narazil, při vybírání zeminy jsem mezi kořeny pracoval opatrně, abychom jim co nejméně ublížili. Úzký štychár byl často jedinou možností. Hrubé kořeny jsme přeřezali pilkou. Stačila by i malá ruční, ale elektrickou to bylo rychlé a jednoduché. Netřeba zapomínat, že jsme stěhovali celkem osm ovocných stromů a desítku keřů a nechtěli jsme se zbytečně unavovat, když si umíme práci usnadnit.
Nejhorší bylo dostat se pod kořeny, ale za pomoci vybírání zeminy a vykývání stromů za kmen jsme se dostali i ke kořenům na spodku a rýčem je postupně přesekli. Pak Olinka jemně očistila kořeny a kořínky od přebytečné zeminy a stromky jsme za pomoci elektrického kolečka nejprve převezli k vlečce za osobní auto na parkovišti u staré zahrady a po transportu autem po deseti kilometrech opět Motúčkem vyvezli na jejich nové stanoviště. Kolečko na elektromotor a baterku opět ušetřil spoustu námahy, prostě jsme toho za den stihli více.
Při sázení stromů do předem vykopaných jam jsme v první řadě zachovávali orientaci větví vůči světovým stranám. Jámy byly dostatečně promočené vodou několik dní. Před sázením jsme přebytečnou vodu z jámy vylili. Kořínky stromů Olinka posypala aktivátorem zakořenění, pak dostali dávku mykoriízních hub a nakonec kvalitní substrát, jehož jsme koupili několik pytlů den před výsadbou. Dále do jámy šla část původní země, doplněná o rohovinu. Malé stromky dostali opěrný kolík a nakonec všechny dávku vody.
I sousedé v nové zahradě se velmi divili, jak velké stromy sázíme a kde jsme je sehnali 😉 O stěhování se lidí (z bytu do domu a naopak) již slyšeli všichni, o stěhování se ze zahrady do zahrady ještě asi nikdo, alespoň ne v našem pojetí 😀
Po třech týdnech se stromky i keře ukazují jako životaschopné. Nasadili květní i listové poupata a mnohé se chystají kvést. No po úplňku, kdy se síla z koruny opět vrací do kořenů, Olinka všechny stromky ostříhala, zkrátila větve a upravila korunu. Spolu s tím také odstranila rýsující se květiny. Květiny a následné plody stromy značně vysilují, tomu ale chceme po jejich přesazení zabránit a počítáme s tím, že bez květů se dobře zakoření a vydrží.
Takže letos úrodu na přesazených stromech mít nebudeme, ale příští rok už by mohli dát první ovoce z nové půdy. Část ovoce a hroznů sklidíme ještě ze staré zahrady, dokud ji přestaneme užívat.
Kdyby se přesazené stromky náhodou neujaly, maximálně o ně přijdeme. Stejně jako bychom o ně přišli, kdyby zůstali v staré zahradě. Takže jediné, co při tomto pozdním přesazování riskujeme, je trochu nafty a trochu námahy. Ale protože tyto stromky dobře známe a jejich ovoce nám chutná, přesadili jsme je. Vždyť nikde není psáno, že sázet se mohou pouze roční stromky a starší se neujmou.
Podobné články:
Komentáře