Srpen roku 2025 byl ve své polovině zvláště horký a suchý. A kdo pěstuje zeleninu, měl spoustu práce s jejím zavlažováním, aby ochránil svou úrodu. Dokud je voda ve studni a síly stačí, není důvod se nějak omezovat, nehrozí krize. Ale každá úspora se počítá.
A tak se sousedka pochlubila, že s okurkami to „už zabalila“. Zlikvidovala kompletní porosty okurek nakládaček podél pevných opor z kari-sítí, protože nakládaček už má těch sedmdesát sklenic. A když porost zlikviduje, nebude to muset každý den zalévat. Škoda, že to nezamulčuje, aby půda zbytečně nevysychala, ale když tu trávu potřebuje…
My okurky ještě zaléváme. Nepěstujeme nakládačky, máme rádi salátové okurky. A pěstujeme je tak, že dozrávají později a jíme je „natur“, bez nějaké úpravy, dochucování a tak. Jednoduše utrhneme a sníme. Ke snídani anebo k obědu anebo k večeři. Nechci polemizovat, zda sedmdesát sklenic je hodně nebo málo, protože nevíme, jaké velké to jsou zavařovací sklenice. Protože pro nás je i jedna sklenice hodně. Neradi totiž konzumujeme ocet, roztok kyseliny octové, tedy kyseliny etanové. Ne proto, že je to chemie, protože v těle člověka je všechno (bio)chemie. Protože podle nás je to zbytečná přísada do jídla.
Na internetu najdete všelijaké informace o octu. Že podporuje trávení, protože zvyšuje kyselost v žaludku. Nevím, zda je více silnějších kyselin, než žaludeční šťávy, kyselina solná. Prý ani kostem neubližuje, protože prý o vyplavování vápníku z kostí jsou to fámy. A chválozpěvy stránek, propagujících výrobce a prodejce všelijakých příchutí octa je škoda komentovat, však komerce, vždyť víme. Zkrátka my octem ochucené kyselé potraviny nevyhledáváme a vždy, když to jde, odmítáme. Budeme-li mít v krátké budoucnosti chuť a zejména čas, budeme jíst ne kyselé octové okurky, ale kyselé kvašené okurky. A okurky kvašené mléčným kvašením jsou tedy něco úplně jiného…
A na to jsou naše salátové okurky jako stvořené. Nějaké čtyřlitrové sklenice na ně už máme nachystané, i prostory, kde to můžeme uložit, jen nám ještě hodně času, vedle zaměstnání, zabírá budování našeho hospodářství a našeho zázemí. Tak zatím okurky nekonzervujeme, všechny sníme syrové čerstvé a proto je stále ještě zaléváme, aby nám dále rostly, dokud opravdu nebude po nich, začátkem podzima je často zlikviduje plíseň.
Podobné články:
Komentáře