Ekozahrada nebo žij a nech žít

Už jste letos zryli zahrádku? Předpokládám, že většina z vás by odpověděla ano. A možná se našel někdo jako já. Já totiž neryju ze zásady. Ne, že by se mi nechtělo, nebo možná zčásti i proto, ale když jsem si před časem přečetla jeden skvělý článek v neméně skvělém časopise, prostě nemám to srdce pouštět se do této, dříve pro mě naprosto běžné činnosti. Jsem divná? Možná. A možná od nynějška budete na tom podobně.

Článek o ekozahradě jsem objevila ještě v dubnovém čísle časopisu Vitalita. Je vlastně jakýmsi úvodem do problematiky ekologického pěstování plodin v zahradě. A protože i já se snažím na mé zahrádce používat co nejméně chemie, téma je pro mě jako stvořené.
Autorem zmíněného článku je Jaroslav Svoboda.

Ekozahrada – úvodní článek seriálu

„Rád bych vás hned na začátku upozornil, že jakmile jednou pochopíte a na vlastní kůži ucítíte, jak ekozahrada funguje, a s čím vším to celé souvisí, už není cesty zpět… ke klasickým zahradám a stereotypnímu životu. Jeden příklad za všechny: když si naplno uvědomíme, že půda sama je celý živý vesmír plný drobných viditelných i neviditelných organismů, milióny a miliardy živých tvorů v každém malém kousku, a že díky nim vzniká úrodný humus, ze kterého rostou rostliny přirozeně zdravé a silné, už nemůžeme jít koupit chemické hnojivo, pesticid nebo herbicid. Zabili bychom tím tyto nevinné tvory, kteří pro nás pracují ve dne v noci. A naše lidská těla nejsou od životního prostředí oddělena. Škodlivé látky ze vzduchu, spodní vody i zahradní a polní potravy sa do nich důmyslnými koloběhy vrací.
Kdo si to jednou uvědomí, nechce s tím pokračovat, a nechce už sponzorovat chemický průmysl a provádět další zahradní genocidu, ten je odsouzen naučit se, jak se to dá dělat jinak. Jak podporovat ty malé, ve dne v noci chroustající, přežvykující a kakající tvorečky v půdě, a nejen je. Našťěstí je to celkem snadné a docela zábavné. Ačkoli pro vás už nebude cesty zpět, cesta vpřed je dostatečně voňavá, chutná, zdravá a dobrodružná, aby se vám po ni líbilo kráčet.“

Bez rýče a bez chemie

Možná si teď kladete otázku: „Jak tento článek souvisí s rytím?“ No velmi. Velmi úzce. Vždyť si jen představte. Všechny ty živé tvorečky na vaší zahradě mají své oblíbené místo. Jedním se líbí těsně pod povrchem půdy, jiným zase hluboko v zemi. Pokud se opravdu rozhodnete je chránit, nebudete používat zbytečnou chemii, ale na podzim vezmete rýč a začnete rýt, co se stane? Převrátíte jim jejich uklizené „domky“ vzhůru nohama. Ty ze spoda se dostanou navrch a ty svrchu na spodek. A některé to ani nepřežijí. Kdo vám pak bude dělat cestičky a kypřit půdu?