Není olej jako olej

I vy si myslíte, že používáním olivového oleje zlepšíte své zdraví? Nebo alespoň chuť vašeho jídla? Známí kuchaři a lékaři nám tvrdí, že olivový olej je jedinečný. Svým obsahem zdraví prospěšných mastných kyselin, zejména kyseliny olejové, nás zbaví problémů s vysokým cholesterolem nebo bolestí při zánětu kloubů. Zároveň je středomořská strava, plná čerstvé zeleniny, mořských plodů, bazalky a pořádné dávky olivového oleje, považována za osvědčenou prevenci chorob srdce a cév.

Tvrzení, že používání olivového oleje je jen jakási móda asi neobstojí. Vždyť tato „móda“ už trvá několik tisíciletí. V posledních dvou desetiletích prý jeho spotřeba ještě stoupá. A to nejen v Evropě, ale i v USA.
Přiznám se, že spotřeba olivového oleje stoupla v poslední době i u nás doma. Značný vliv na to mělo sledování Itala v kuchyni. Jeho nadšení, s jakým do všeho, snad kromě dezertů, používá „olio extra virgine“, je skutečně nakažlivé. Značku samozřejmě neřekne, ale předpokládám, že jako správný Ital, určitě používá olej vyrobený u nich v Itálii. Ale který je ten správný? Chutný a ještě k tomu i léčivý?

Věřit označení „extra virgin“?

Já naivní jsem si myslela, že když je na lahvi napsáno olivový olej „extra virgin“, že je to záruka kvality. Po přečtení článku na www.ihned.cz si už tak jistá nejsem. Údajně chuť kvalitního extra panenského olivového oleje málokdo zná, protože ji umí zhodnotit jen skuteční odborníci. A tak olej, který kupujeme, nemusí být ani extra panenský, tedy lisovaný za studena, nemusí být ani italský a nemusí být ani olivový.

Pravý olivový olej je čerstvě vylisovaná šťáva z právě dozrálých oliv. Nejkvalitnější je za studena lisovaný. Má svou specifickou vůni. Chuť má jemně ovocnou. Obsahuje největší množství účinných 3-omega mastných kyselin. Rychle se však kazí. Proto i jeho zpracování musí probíhat rychle. A hlavně šetrně. Žádné ohřívání, ani chemie. Výtěžnost při lisování za studena je malá a pracnost velká. A tak je extra panenský olivový olej nejen vzácný, ale i drahý. Poptávka po něm však stoupá. Situaci využívají podnikavci. Olej nižší kvality, pocházející z dalšího lisování za pomoci tepla a chemie, nebo rafinovaný, údajně vydávají za extra panenský. Za vyšší cenu, samozřejmě. Jako základ se prý dá použít i olej sójový. Stačí ho „dochutit“ troškou kvalitního extra panenského oleje a běžný zákazník nic nepozná.

A země původu? Traduje se, že nejkvalitnější olej pochází z Itálie a Španělska. I doktor Bukovský ve své knize preferuje španělskou značku Borges jako jednu z nejlepších. Itálie také zní věrohodně. Že? Jenže Itálie, podle článku na www.ihned.cz, vyrobí 3-krát více oleje, než se tam urodí oliv. Odkud tedy pocházejí? Stačí se poohlédnout kolem. Olivy rostou i v Maroku, Egyptě či Portugalsku. Olej se zřejmě lisuje a balí v Itálii. Vždyť značka Made in Italy se prodává lépe.

A kde je kvalita? Odborníci radí, že za vyšší cenou. Hraniční je prý velkoobchodní cena 100 Kč za litr. Pod tuto cenu se už kvalitní extra panenský olivový olej nedá vyrobit. Skutečně kvalitní má prý stát cca 380 Kč za litr. Etiketu se však vyplatí přečíst. Možná se například dozvíte, že sice má název „extra virgin“, ale je lisovaný z již použitých výlisků. Případně i z lístků (to proto ta intenzivní zelená barva). Jakou má chuť, zjistíte až po otevření. Škoda. Neboť pokud výraznou chuť nemá, byl určitě rafinovaný, tedy čištěný. A nejcennější účinné látky jsou ta-tam.
Takže vybírejte pozorně.