Letošní úroda ovoce u mě v zahradě překonala všechny mé očekávání. Desetilitrové vědro plné broskví, osmilitrové švestek a třílitrové ostružin jsem naplnila ani ne za hodinu. Po příchodu domů jsem tuto „nadílku“ rozložila v kuchyni a spekulovala, co dál. Kompoty u nás velmi nemusíme, ale takový domácí džem, ten se sní vždy.
Jenže cukru doma nikdy nedržím hodně, možná nějaké to kilo nerafinovaného třtinového. Co jsem však vůbec neměla, byl nějaký ten želírovací přípravek, protože nechci u sporáku stát celý den. Vybrala jsem se tedy do Billy na nákup. Cukr jsem si vybrala bez problémů. Při výběru želírovacího přípravku to už tak jednoduché nebylo. Ne, že by jich měli málo, právě naopak, celý stojan jim vyhradili. Tedy značce dr. Oetker. Asi čtyři druhy Gelfix a nějaké dva druhy želírovacího cukru. Gelfix mě hned zaujal. Nejprve tím, že jsem měla možnost se rozhodnout, zda chci džem sladší nebo méně sladký. Poměr ovoce a cukru je vyznačen na sáčku. Nápisu „S přírodními pektiny z jablek a citrusových plodů“ jsem se však potěšila víc. „Super“, říkám si, „samé dobré věci, vždyť co jiného do dobrého džemu třeba? Jen kvalitní ovoce, cukr, pektin a možná trochu kyseliny citrónové nebo askorbové.“ Skok ze snu do reality nastal vzápětí. Jen co jsem si na zadní straně přečetla složení.
Ztužený tuk v marmeládě nechci
Základem těchto „želírovacích přípravků“ jménem Gelfix byl cukr. Nevím sice nač, když do džemu jde cukr samostatně tak či tak. Doma však dáváme obyčejný cukr, sacharózu. V Gelfixu však najdete i glukózu nebo fruktózu. Kromě toho, že nekonzervují tak jako sacharóza, mají velkou výhodu. A to hlavně pro výrobce. Jsou sladší a levnější. A tak na zvýraznění sladké chuti je třeba jen málo. Pektiny z jablek a citrusových plodů jsou samozřejmě na místě. Mám s nimi své zkušenosti. Džem je díky nim hotový rychle, je hustý a neztrácí barvu ani vitaminy. Kyselina citronová zase zajistí ochranu před nežádoucí plísní.
Potud ještě jakžtakž. Jenže seznam pokračuje. Každý z těchto přípravků obsahuje ještě ztužený rostlinný tuk! Věřili byste? Skoro jsem spadla na zadek, když jsem to viděla. Tak tohle je už opravdu drzost. Člověk se snaží vyhýbat se ztuženým tukům, jak to jen jde. Nekupuje si levné margaríny, plněné sušenky ani levnou zmrzlinu. Nepoužívá polotovary se skrytými tuky a snaží se vařit z kvalitních surovin. A když si chce uvařit domácí džem ze svého vlastnoručně vyprodukovaného ovoce, má použít takový odpad? Pokud si tedy svá játra a cévy nepoškodí Ramou a jí podobnými „vynálezy“, možná se mu to podaří „díky“ domácímu džemu. To jsem si tedy pomohla!
Na seznamu ještě figurují mono a diglyceridy mastných kyselin. Měly by sloužit jako stabilizátory. Co na tom, že se vyrábějí z vepřového sádla a hovězího loje? Máte pocit, že toto do džemu patří? Prý jsou v malém množství naprosto bezpečné. Jenže jejich používání je tak rozšířené, že zjistit, kdy člověk to malé množství překročí, je dost těžké.
A tak jsem si v duchu řekla: „Fuj, s těmito „pomocníky“ žádný džem vařit nebudu. To raději postojím u sporáku! Ale až příště. Teď to vyřeším jinak. Z mého ovoce bude pečený čaj.“
Podobné články:
Komentáře