Pěstovat potraviny jednoduše, lehčeji, ušetřit lidskou námahu. To bylo naším cílem, když jsme si kupovali novou zahradu. A přenést zkušenosti získané prací v malé zahrádce do větších rozměrů. A tak jsme kromě jiného nahradili malou německou kopu větším vyvýšeným záhonem. Naplánované byly dva, ale na jedné straně málo času, na druhé snaha otestovat novější a větší prvky mě vedly k tomu, že jsme první rok využívali jen jeden. A dobře jsem udělal, protože jsem na základě získaných zkušeností druhý vyvýšený záhon vylepšil. A ten první opravil.
Vyvýšený záhon na jedné straně umožňuje pěstovat zejména zeleninu tak, aby vás při tom nebolela záda, na druhé straně umožňuje využitím materiálů ze zahrady, které již nepotřebujete, ušetřit za hnojiva a pomáhá rekultivovat půdu, navíc prodlužuje vegetační dobu zeleniny. A protože jsme v naší zahradě měli k dispozici tři velké staré stromy a kopu ovčího hnoje, pojal jsem vyvýšené záhony opravdu velkoryse.
Nejprve jsem vyměřil dvě plochy 9 × 1,5 m, následně je nechal vybagrovat do půlmetrové hloubky. Obrubu jsem udělal také půl metru vysokou z hrubých modřínových fošen. Potom jsme kusy starých stromů nanosili do záhonů, provrstvily to větvemi, starým senem, travnatými drny i ovčí vlnou, kterou jsme také našli na pozemku. A zakryli vrstvou ovčího hnoje a původní zeminy. Papriky, lilky, rajčata i divoká rajčata zde rostly opravdu jako divoké.
Až jsem jednoho dne zjistil, že praskl obvodový rám vyvýšeného záhonu. Stalo se to po několika vydatných deštích, usoudil jsem, že voda nedokázala dostatečně rychle vsáknout do spodních vrstev a tlak mokré půdy roztlačil boky. Ty naštěstí držely pohromadě, tak jsem do podzimu pozorně sledoval vývoj a po sklizni se pustil do opravy.
Ukázalo se, že praskly tři vruty 5×100, střihlo je mezi příčnou fošnou a vnitřním sloupkem. Abych se to dozvěděl, musel jsem samozřejmě odházet nějaký ten metrák země z prostoru poškozeného sloupku i pravé a levé bočnice záhonu na výšku půl metru a šířku rýče.
Když bylo jasné, jaký problém nastal, vymyslel jsem řešení. Spodní příčku jsem doplnil i vrchní, stejně jsem postupoval i v ještě nedokončeném druhém vyvýšeném záhonu. A vruty 5×100 nahradil vruty 6×100.
Abych ale mohl příčky upevnit, musel jsem dostat bočnice do původní polohy. Vyházení zeminy bylo jen prvním nezbytným krokem. Pak jsem za pomoci ocelových tesařských úhelníků, připevněných ke sloupkům, a pětitunových kurtní stáhl bočnice záhonu na původní umístění. Druhou stranu drželo na místě asi pět kubíků zeminy a hnoje. Když se za občasného praskání a neustálé kontroly stavu fošen dostali bočnice na původní místo, upevnil jsem obě příčky ke sloupkům a posílil i spoje na druhé straně příček.
Kurty jsem uvolňoval za vysokého napětí (mého). Nic nebouchlo, nic nestřelilo, nic nepovolilo. Když jsem dal Kurty úplně pryč, využil jsem odkopanou zem od bočnic a doplnil nopové fólie. Byla tam už když jsem dělal záhon, ale síla země ji stáhla dolů. Byla slabě upevněna k bočnicím. Sponami jsem upevnil trčící plochy a také důkladně upevnil nové kusy nopovky. Pak jsem od zbývajících bočnic odházel zeminu do děr při opravených bočnicích a doplnil nopovku všude. Získané zkušenosti jsem samozřejmě uplatnil i při dokončování vedlejšího vyvýšeného záhonu.
Na jaře jsem ještě do opraveného vyvýšeného záhonu doplnil zeminu, prakticky všechnu, co jsme měli v zahradě k dispozici. Dřeviny dole v záhonu pracují, za rok klesne úroveň zeminy i o 15 centimetrů. Naštěstí vedle máme už dva kompostéry, kde zraje substrát pro další doplňování. Odpad ze zeleniny doplňuje nasekaná tráva a občas i dřevní štěpka, tak se o materiál nebojím.
Vnitřek záhonů jsem pro jistotu zpevnil vnějšími příčkami z hrubých fošen, ale zdá se, že oba záhony jsou v pořádku, i když absolvovali několik vydatně deštivých dnů. Udělat vyvýšený záhon pořádně se vyplatí, protože jeho oprava je docela dřina a věřím, že už to nebudu muset absolvovat.
Podobné články:
Komentáře