Z rozhovorů určitě znáte pocity diabetiků, jaké mívají chutě na sladké. Anebo celiatici na kousek křupavého chleba. Tak já jsem si takovéto sebetrýznění nezvolil, já jsem vajíčka nemohl jíst z celkem pragmatického důvodu. Jednoduše jsme neměli v našem chovu nosnice, které by je snášeli. Ale už to přešlo, už zase mohu jíst vajíčka.
Máme sice dvě voliéry se dvěma kurníky, ale letos jsem chtěl o hodné více kuřat, než obvykle. A tak jsem po čase, když trochu podrostli, část z nich přestěhoval z velkého kurníku do vedlejšího, abych oddělil zejména dorůstající kohoutky od zbytku hejna. Jednak jsem tím omezil šarvátky o hierarchii v hejnu, jednak jsem tím snížil hustotu kuřat. No a na to jsem potřeboval uvolnit ten menší kurník, takže starší nosnice skončili ve vývaru a v mrazáku. A jelikož jich ke konci bylo jen pět, tak i zásoba vajec, které mívám na snídani, nebyla velká. A i při snížení „přídělu“ mi vajíčka jednoho dne došli. V čase přebytků rajčat různých druhů, paprik a okurek žádný problém.
Letos chováme Plymutky, polotěžké plemeno slepic a kohoutů. U ostatních plemen jsem byl zvyklý, že už koncem dvacátého prvního týdne se objevili první vajíčko. A u těchto bílých krásek pořád nic. Dvacátý šestý týden byl tím, kdy začali snášet! Přesněji koncem srpna se ve snáškovém hnízdě objevily dvé malá vajíčka, další den tři. Tedy dospívají postupně, ale polovina z nich už snáší!
Každý den jsem netrpělivé poslouchal, kdy se od kurníku ozve typický hlas, oznamující snesení vajíčka. Ze začátku jsou i u těchto slepic vajíčka malá a asi každý třetí den jedno. Mají od 36 do 40 gramů, za pár dní jsou pak už větší. Takže nyní si už na snídani namísto obvyklých dvou 60 gramových dám tři 40 gramová. A za pár dnů si dopřeji už i smaženici.
Podobné články:
Komentáře