Vzpomínal jsem to často, že náš pozemek má problém s vodou. Nemyslím teď, když je enormní sucho, on má problém zejména na podzim a na jaře. Vody je v zahradě příliš a podle některých sousedů se zde nedá nic pěstovat. No já neznám slovo „nedá se“ a vyřešil jsem i tento „problém“. Teď bych vám rád na videu ukázal, jak.
Celý „problém“ spočíval v nepochopení principů, podle kterých se voda chová. Mně to ukázal při jedné krátké návštěvě můj strýc a od té doby si už všechno kolem vody „zařizuji“ sám. Ukázal mi, jak se pomocí dvou proutků, v mém případě dvou ocelových drátů, hledá voda v zemi. Podle získaných poznatků jsem vykopal odvodňovací stružky, kterými jsem přerušil „spodní proudy“ v hloubce asi půl metru pod terénem a odvedl je mimo travnatý přechod ze dvora do zahrady do odvodňovacího rigolu a ven ze dvora.
Na tomto videu je vidět, jak proudí voda ze sběrných jímek a teče dolů mírným svahem. Tato veškerá voda by po pár metrech narazila do základů sousedova domu, takže by nemohla téci dále po svém, ale vyrazila by na povrch. A takových deset metrů na délku byla tráva taková měkká, že na jaře a na podzim se zde dalo chodit jen v holínkách. A po dešti to byla úplná katastrofa.
Vedle dvora teče voda ze všech stružek z dolní části zahrady kanálem do uliční kanalizace. Na svahu zde máme kromě chryzantém, nehtíků a aksamitníků i vrby, které pěstujeme na proutky a každé jaro stříháme. Takže se vody nejen zbavujeme, ale také ji využíváme, abychom nemuseli zavlažovat.
Odvodňovací stružky jsou jen provizorní a občas vyžadují pročištění. Po čase, kdy v dolní části zahrady dokončíme vše, co je zde naplánováno, udělám trvalé odvodnění. Ale bez zavážení pozemku tunami štěrku, bez bagrování a ukládání betonové drenáže a jiných moderních prvků, které mi každý radil. Jak vidět, stačí používat zdravý rozum a zkušenosti starších a všechno jde hravě a snadno. Jen mi nejde do hlavy, že za posledních 50 let nikdo nezjistil, odkud se ta voda na pozemku bere a proč je jen tady a v jiných dvorech ne.
Podobné články:
Komentáře