Znáte tento výrok? „Když na mě přijde pracovní zápal, sednu si tiše do kouta a počkám, dokud mě to přejde.“ Tak takové cosi já nikdy nezkouším. Bojím se totiž, aby si to ten pracovní zápal příště nerozmyslel a já bych v lenosti prospala možná podobný slunečný víkend jako byl tento. A to by byla přece věčná škoda.
Pracovní zápal nebo neodolatelná chuť něco dělat či tvořit se mě nejčastěji zmocňuje o víkendu. Pokud je již od brzkého rána jasno a pokoj je zalitý sluncem. To je ten pravý impuls, který mě spolehlivě vyžene z postele. A tak tomu bylo i tuto sobotu.
Nejprve práce v kuchyni, pak zábava v zahradě
Než si přítel ještě spokojeně pochrupával, já jsem už v posteli nemohla vydržet. Myslí jsem už byla v zahradě, ale protože doma nebylo co jíst, řekla jsem si, že by se patřilo i cosi navařit. Kdyby šlo o mě, tak si vystačím s chlebem, trochou smetany a cibule. Jenže můj chlap by to nejedl. A protože, jak on sám říká: „Hladový chlap je zlostný chlap“, pro klid v rodině jsem se pustila do vaření. Naštěstí jsem si už večer vybrala z mrazáku pořádný kus hověziny.
Začala jsem tedy gulášem v tlakovém hrnci. Zatímco si tlakový hrnec vesele odfukoval, já jsem stihla přihnojit všechny květiny i sazenice v bytě. Naplánované jsem to měla přesně. Uvařit, postarat se o pokojové květiny a pak hurá do zahrady. A v podstatě mi to i vyšlo. O pár minut na to, jak se přítel probudil, byl guláš uvařený. Alespoň jsem v to doufala. Neboť u hovězího nikdy nevíte, zda bude dost měkké. Zjistíte to až tehdy, když v hrnci klesne tlak a můžete jej otevřít. Minule jsem dokonce četla, že někomu se podařilo maso v tlakovém hrnci tak rozvařit, že z toho pak byla omáčka na špagety. Mně se naštěstí podařil (prý vynikající) guláš a tak jsem pokračovala v pracovním zápalu dál. V zahradě.
Zahrada jako hobby
Pokud někdo řekne, že teď v zahradě není co dělat, zřejmě zahradu buď nemá vůbec nebo v ní velmi dlouho nebyl. No ale řekl mi to soused z činžáku. Tak ať mu je odpuštěno. Já mám toto období v zahradě velmi ráda. A na první úpravy záhonů po zimě jsem se dlouho těšila.
Tento víkend jsem začala jahodami. Musela jsem je nejdříve vyhrabat zpod pořádné vrstvy listí. Ale listový mulč spolu s černou netkanou textilií měl svůj význam. A osvědčil se. Všechny loňské jahody přečkaly zimu bez nejmenších problémů. Podobně jsou na tom zpod sněhu vykukující narcisy a tulipány. O sněženkách ani nemluvím. Ty mi svými kvítky dělají radost už dva týdny.
Jelikož je období, kdy Měsíc ubývá, všechny rostliny dostali v sobotu první dávku hnojiva. Granulované hnojivo jsem dopřála nejen jahodám, ale i vřesu, rhododendronu, gaultériím či hortenziím. A přestože vláhy je v půdě dost, aby mohlo hnojivo rychle působit, je potřeba ho vodou dobře polít. Kde však vzít vodu, když je nádrž po zimě prázdná? No přece z přírodního bazénu. A kde se ten v mé jinak suché zahradě vzal? Jednoduše. Voda z tajícícho sněhu se nahromadila v jámě, která vznikla, když jsem loni vyhrabala zbytky listí a popela z malého ohniště. A tak jsem vodu nabrala do kbelíku a polila ní všechny přihnojené rostliny.
Na závěr jsem ještě udělala nezbytný jarní postřik broskve proti kadeřavosti a s dobrým pocitem jsem se vrátila domů. Teď už jen počkám, až na mě přijde další pracovní zápal.
Podobné články:
Související články:
Komentáře