web analytics
Čvn 182012
 

Kdybych měla zahrádku u domu, určitě bych neodolala a každé ráno bych vyběhla ven podívat se, jak se rostlinkám daří. Vždyť pohled na kapky ranní rosy na květech či listech dodá vášnivému zahrádkáři, a tím já určitě jsem, energii nejen na celé dopoledne, ale i na celý den. A to nepotřebuji ani be-be sušenky.

Přesto se mi jeden takový pěkný den vydařil právě včera. Ranní rosu jsem už sice nestihla, ale to nevadí, možná příště.

Probudila jsem se do krásného slunečného dne. Po obvyklých ranních rituálech a půlhodince cvičení na zpevnění zádového a břišního svalstva jsem převlékla ložní prádlo. Dala jsem to hned i prát. Zatímco pračka usilovně prala, já jsem stihla v nedalekém obchodě doplnit čerstvé zásoby do naší téměř prázdné ledničky.

skalka

kamenné ovály

No a když jsem už i prádlo vyvěsila, mohla jsem se konečně s klidným svědomím „vybrat“ do zahrady. A proč říkám „vybrat“? Protože moje zahrádka se nachází v zahrádkářské osadě vzdálené od našeho bytu celé dva kilometry.

Chodívala jsem tam často i pěšky. Cesta je to příjemná, mírně do kopce, tak trochu přes lesík. Jen trochu dlouhá. A tak dnes stále častěji využívám naše auto. Je to rychlejší, pohodlnější a ještě k tomu si mohu občas udělat nějakou tu „zajížďku“, například do nově otevřeného zahrádkářství v nedaleké vesnici. Včera jsem tam sice skoro netrefila, ale to jen proto, že reklamní tabule byla pro mě asi příliš málo viditelná. Nakonec se mi i tak podařilo tam dostat.

zahrada

pohled od chatky

Zaparkovala jsem před rodinným domem s velkým dvorem, plným různých květů, stromů a dekoračních kamenů. Pan majitel na začátku trošku zmatkovat, nevěděl ještě ceny letniček z paměti, ale manželka na telefonu radila a tak vše dobře dopadlo. Odnesla jsem si tři trvalky a také pytel zeminy na květiny, kterou jsem původně ani nechtěla koupit.

A můj první dojem? Na můj vkus mají trochu malý výběr, ale protože jen nedávno otevřeli, věřím, že se budou jen zlepšovat a svůj sortiment rozšiřovat.

Do zahrady jsem se díky tomuto výletu dostala až kolem jedenácté. Slunce už bylo vysoko, po ranní rose ani vidu, ale přesto byl pohled na rozkvetlé růže, pivoňky i klematisy nádherný. Zdaleka se červenaly právě dozrálé jahody i pár třešní. Škoda jen, že třešní je u nás letos málo. A to nejen u mě, ale i v okolních zahradách.

dovolenkové jahody

dovolenkové jahody

Postupně jsem si prohlédla všechny své oblíbená zákoutí, sem-tam vytrhla nějaký plevel, když mi zazvonil telefon. Volal mi přítel, že pokud chci jít domů, tak mám jet hned, protože pak bude uzavřena silnice kvůli cyklistickým závodům a uvolní ji až o tři a půl hodiny. No, popravdě řečeno, ještě se mi domů jít nechtělo, tak jsem zůstala. Když se mi už domů jít chtělo, zjistila jsem, že se uzávěrky silnice už obávat nemusím. Cyklisté už možná i zapomněli, že u nás vůbec byly. A hádejte proč? Bylo půl sedmé večer a závody už dávno skončily.

 hrozny u chaty

hrozny při chatce

Tak řeknu, u mě nic neobvyklého. Hodně krát mi přijde na mysl věta krále Miroslava z jedné známé pohádky: „stromky mě nechtěli pustit.“

Znáte ten pocit i vy? A abyste měli představu o čem mluvím, čerstvé fotky přikládám.

 Zanechat komentář

Můžete používat tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(vyžadované)

(vyžadovaný)

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.