Na podzim u mé babičky všude byly pečící plechy, pokryté starýma novinami a na nich se sušili semena paprik, rajčat, dýní. Kolorit doplňovali červené pálivé papričky kousek u sporáku a na verandě se sušila cibule a česnek, pěkně svázané do věnců. Kromě barev a vůní jsem to jako malé dítě nijak jinak nevnímal. Dnes už vím, že šlo o záslužnou práci uchování semena a osiva těch nejkvalitnějších rostlin pro příští úrodu i příští generace.
V prodejnách ve městě jsme kupovali leda tak ananas nebo občas pomeranče, koupit jabko nebo hrušku či rajče s paprikou by nikoho nenapadlo. Vše se dopěstovalo na zahrádce za domem, ovoce i zelenina se jedli v období, kdy se urodili, případně konzervovali na pozdější dobu. Lidi byli zdraví, kupovat vitamín C v tabletkách nebo doplňky stravy nikdo nepotřeboval, stejně tak lékaře. Často jsme ani nevěděli, ke komu jako k obvodnímu patříme.
Kukuřici babička pěstovala dvojího druhu. Obyčejnou, pro prasata a drůbež a druhou, pro děti na popcorn. Kuřata sice rostla déle, než dnes, ale zato měla maso poctivé, po dobré kukuřici nebo obilném šrotu z vlastního obilí nepotřebovali antibiotika. Rajčata byla voňavá a masitá a lečo vynikající. To byl výsledek, když se používají semena a osiva domácí produkce.
Pěstovat si vlastní ovoce a zeleninu se dnes vyplatí daleko více, než v minulosti. A nejen z hlediska ceny. Domácí rajčata mají opět svoji pravou vůni i chuť, česnek se dá skladovat do příští sezony a brambory ve sklepě neshnijí. A to vše bez konzervačních látek, bez genetické modifikace, bez všech zásahů do přírody.
Jediný problém je, že ne ve všech rodinách se uchovala semena a osiva osvědčených odrůd. Pokud nemáte možnost výměny s přáteli a starousedlíky, pak můžete semena a osiva nakoupit ve specializované internetové prodejně a začít budovat svou nezávislost na zahraničních velkovýrobcích i od současného zdravotního systému předepisování léků na tlumení příznaků nemoci. Žijte zdravě a pěstujte si vlastní potraviny.
Podobné články:
Komentáře