Pokud máte to štěstí a vlastníte prostorný dům nebo alespoň dost velkou kuchyni či spíž, máte velkou výhodu. Samozřejmě, že nejen jednu. Ale tuto vám tak trochu závidím. Je jí možnost zkrášlit si poličky v kuchyni úhlednými nádobami a v nich pak skladovat jednotlivé suroviny, které běžně na vaření používáte. Kdo však tolik prostoru nemá, musí potraviny skladovat v původních obalech a ještě i ty úsporně ukládat. Jak však zajistit načaté balení mouky či obilí tak, aby se vám nerozsypalo po celé spíži?
Výraz svorky se mi spojuje spíše s dílnou či garáží. Avšak svorky, o kterých píšu, jsou vhodné i do kuchyně. Pokud se vám stane, že začnete používat sáček vloček, hrášku či pšenice, a nespotřebujete jeho obsah hned, musíte sáček nějak uzavřít. Někteří na to používají obyčejné barevné gumičky. Určitě je to dobrý a levný způsob, jen trošku nepraktický. Mně se osvědčily svorky z umělé hmoty.
Prodávají se v sadách po čtyřech, někdy pěti kusech. V nádherných pestrých barvách. První jsem koupila už velmi dávno. Byly „značkové“. Prodávaly se v obchodech pod značkou Tescoma. Jenže balíček mi vystačil tak na jeden den. Kromě toho, že jich bylo v něm jen pět, měli ještě jednu chybu. Byly příliš krátké. Proto se jimi větší kapsy nedali uzavřít.
Jelikož v žádném obchodě v našem městě nic podobného tehdy nenabízely, objednala jsem si svorky přes internet. Samozřejmě, že čínské. Ale za směšnou cenu. No byly nádherné. A funkční. Na vrchu měli totiž posuvnou značku. Pomocí ní se dal na svorce nastavit datum. A tak jsem vždy věděla, kdy jsem ten-který sáček otevřela a následně svorkou uzavřela.
Po čase jsem si na svorky zvykla nejen já, ale i moje dcera. Několik jejich skončilo u ní na koleji. Používáme je často a rádi. Nelze se tedy divit, že jich ubývá. No a když jsem už minule neměla čím uzavřít nový sáček, musela jsem chtě nechtě zajít do města a nějaké svorky dokoupit.
Měla jsem štěstí. Objevila jsem dostatečně široké svorky. Nebude tedy problém se zavřením i většího sáčku. Byly tak milé, že jsem koupila hned tři balení. Doufám, že mi zase chvíli vydrží.
No řekněte, nejsou krásné?
Komentáře