Nejspíš každý z nás občas hodí za hlavu všechna doporučení expertů na zdravou výživu a pochutná si na českém špekáčku, ať už opečeném na ohni nebo doma na pánvi. Jenže jak nakoupit a nespálit se? Čili na co si dát při nákupu pozor, abychom si pochutnali a nenaletěli jakési polévkové hmotě, která se nám při zpracování rozteče nebo se naopak smrskne na polovinu?
Doporučení první: Čtěte etikety
Odpověď je jednoznačná: pečlivě si přečíst etiketu. Legislativní předpisy, tedy České technické normy (ČSN 57 6011) říkají, že by špekáček měl obsahovat minimálně 40 % masa a také maximálně 45 % tuku. Nechvalně proslulé kuřecí separáty, kůže, barviva a sójová mouka – s ničím takovým by neměl mít pravý český špekáček vůbec nic společného. Obsah masa byl měl být alespoň 85 %, aby měl skutečně tu správnou chuť, na jakou jsme zvyklí od ohňů našeho dětství. Do obsahu masových složek přitom započítáváme nejenom hovězí a vepřové či telecí nebo drůbeží maso, ale i sádlo a vepřové kůže.
Hledejte jen špekáčky
Dejte si pozor také na názvy. Jakmile uslyšíte slovo opékáček, ruce pryč od takového výrobku, protože nemusí mít v sobě vůbec žádné maso! A kupodivu ani buřt není tím správným termínem. Jenom název špekáček by měl zaručovat, že jsou splněny zmíněné České technické normy o obsahu masa – je v nich totiž výslovně uveden. Jestliže nemá správný obsah, neměl by se ani nazývat špekáčkem.
Kupovat náhražky je luxus
Podezřelým znakem je také cena. Nedejte se zviklat lákavou akční nabídkou. Buřtíky, které vám v supermarketu nabídnout za 40 korun za kilo, masa určitě moc nepobraly. A kupovat si za takovou cenu namletou směs kuřecích zbytků pochybné kvality a sójové mouky je skutečně při dnešní drahotě příliš velký luxus. Neřiďte se ani pěkným vzhledem. Obchodníci umí přimíchat patřičnou porci barviv, aby zboží dobře vypadalo, ale o kvalitě to nevypovídá vůbec nic.
V ohni pravdy
Křest ohněm v tomhle případě platí stoprocentně. Pokud se vám špekáček během opékání smrskává, můžete si být jisti, že jsou v něm sójové náhražky. Naopak dobrý buřtík zůstává stejné velikosti i po zpracování, krásně se vám po nařezání při tepelném zpracování rozevře a vytéká z něj šťáva. A voní masem, ne směsí voňavých koření, které mají elegantně zakrýt, že s masem nemá nic společného. Také by neměl čmoudit a připékat se.
Budou se lépe vyjímat u pečiva?
Na závěr doporučení: Pokud si v supermarketu nejste jisti, kupujte raději vakuově balené špekáčky. Když nic jiného, můžete si alespoň přečíst jejich složení, kterému se snad dá věřit. Když vidím, co v našich supermarketech vydávají za buřty či opékáčky, občas si říkám, zda by nestálo navrhnout jim, zda by je nepřeřadili raději do oddělení pečiva, když stejně obsahují tolik sójové mouky. Je ovšem otázkou, zda by se tam takové rohlíčky s příchutí masa vůbec prodávaly.
Podobné články:
Komentáře