Sluncem pečená slepice

V létě sice bývají horka, ale nadpisem nemyslím to, že by se slepice na tom horku upekly. Mám na mysli přípravu nedělního oběda za pomoci solární elektrárny. Tedy zpracování slepice, která už svůj primární úkol splnila, a to takovým způsobem, že to nevytváří žádné dodatečné náklady, elektroměr ani plynoměr se netočí 😉

Musím se pochlubit, že už máme takovou příjemnou zkušenost za sebou. A ne jednu. Slepic chováme vždy víc a nejpozději po dvou letech chov obměňujeme. A protože mám k dispozici dva kurníky a jeden mobilní výběh, v jednom kuřátka dorůstají a v druhém nosnice pomalu končí. Většinou po páru, takže jedna jde do mrazáku a druhá přímo do hrnce nebo na pekáč.

Dvouletá slepice potřebuje trochu delší „horkou koupel“ i delší pobyt na pekáči. A čas i v tomto případě znamená peníze, za energii. A protože jsme se na současný a budoucí způsob života a hospodaření připravovali, tak jsme zbudovali i solární elektrárnu. A v takovém případě je už potom jedno, jak velkou slepici a jak dlouho pečete. Náklady jsou zaplaceny a dál už nic neplatíte. A elektrické hodiny distributora stojí. Aspoň tedy v létě 😉

Kuře s bramborama máme rádi. Spíše slepici, poctivou, domácí. S domácími brambory, které pěstujeme ve vědrech. K tomu svou cibuli a červenou řepu, nakrájenou na plátky. To vše na plechu, na tom položené půlky drůbeže. Šup plech do trouby elektrického sporáku na kabelu od slunce a za ty dvě hodiny můžeme udělat něco dalšího užitečného v zahradě.

Skvělý oběd nebo večeře, na kterou se těší i náš dobře vychovaný pejsek. Ví, že u jídla se neotravuje a tak pokojně leží anebo sedí a čeká. A vždy neomylně pozná, kdy jsme dojedli a přišel jeho čas, tedy že dostane i on. Nejen křupavé kosti, ale i upečenou kůži s tukem nebo kus chutného masíčka.

A takhle si tady žijem. Něco si dopěstujeme, něco si dochováme, něco si vyrobíme. Víme, že nedokážeme být úplně soběstační a úplně nezávislí. Ale máme přesně o tolik víc, než většina ostatních. A máme přesně o rádio a televizi míň, než většina ostatních 😉