Kysané zelí jako zdroj vitamínu C. Nebo ne?

Máte rádi kysané zelí? Věříte, že vás svými vitamíny ochrání před chřipkou a nachlazením? Možná tak tehdy, pokud jste si ji sami vlastnoručně naložili. Neboť na kysané zelí z obchodu se v tomto spolehnout velmi nedá. Ačkoliv obal láká na zdravou pochoutku, skutečnost je často úplně jiná.

Kysané zelí bylo známé již za dob našich babiček. Nakládalo se snad v každé domácnosti. Na podzim se čerstvé hlávky pokrájeli a spolu se solí naložili do sudu. Po pár týdnech, když proběhl kvasný proces, obsahovalo zelí více vitamínu C než na začátku. No a kromě toho v něm přibyly i cenné bakterie mléčného kvašení. Bylo tedy zdrojem cenných látek v zimním období, kdy čerstvé zeleniny v našich končinách moc nebylo.

Dnes jsme už ale pohodlnější. Zelí do sudu se nám nakládat nechce. Nebo na to zkrátka nemáme podmínky. Proto občas dobře padne, že si kysané zelí můžeme koupit hotové. Jenže co vlastně kupujeme?

Jaká je skutečná kvalita prodávaného kysaného zelí?

A nemyslím tím jen chuť. Ta se dá velmi snadno oklamat. Zvlášť, když mají výrobci možnost využívat tolik chemických zvýrazňovačů chuti. Kvalitou myslím spíše obsah vitamínu C a zdraví prospěšných bakterií. A jelikož v domácích podmínkách se jen těžko dá zjistit, zda to které kyselé zelí udávané látky skutečně obsahuje nebo ne, v orientaci nám mohou pomoci testy dělány v laboratoři.

Časopis dTest nedávno uveřejnil výsledky testování právě zmiňovaného kysaného zelí. Zkoumali vzorky tak kysaného i sterilovaného zelí. A co myslíte, jak to dopadlo? Možná už tušíte, že nepříliš slavně. Tedy čest výjimkám.

Celá třetina vzorků neobsahovala žádný vitamín C. Přitom na obalu se zelí uvádělo jako „zdroj vitamínu C“. A užitečné bakterie? No v sterilizovaných výrobcích bychom je zřejmě těžko hledali. Ale co je smutné, ani v sáčcích baleného kysaného zelí jich mnoho nebylo. Zato konzervantů se našlo požehnaně. No ale co bychom chtěli, vždyť to zelí musí v regále vydržet i několik měsíců. A bez konzervantů by se už dávno pokazilo. A to si výrobci, ale hlavně prodejci, přece nemohou dovolit. Čili jako obvykle. I v zelí se našlo to, co tam být nemá, ale nenašlo se to, co v něm být má a kvůli čemu ho vlastně kupujeme.

Kvalitní zelí je třeba hledat, ale najde se

Vítězem testu časopisu dTest se stala moje dosud oblíbené kysané zelí v sáčku z Lidlu. Obsahovalo všechny složky uvedené na obalu. I vitamín C a K, i prospěšné bakterie. A kromě zelí jen vodu a sůl. Žádnou zbytečnou chemii.

A proč píšu, že „dosud“ oblíbená? Protože jsem u nás v malém obchůdku na tržnici objevila výborné kysané zelí. Je vyrobeno v nedaleké vesnici a do obchodu ji vozí čerstvou každý týden. Nakolik její trvanlivost je jen deset dní. A přestože nemám k dispozici žádné výsledky testu, které by potvrzovaly, že neobsahuje chemické konzervanty, věřím jí. Vždyť ta krátká doba spotřeby o něčem svědčí. Či ne?