Zima je pro zahrádkáře „hluché“ období. Práce mnoho není, pokud nepočítáme občasnou kontrolu stavu oplocení, stromů, sněhu či záhonů pod sněhovou peřinou. No pokud jste fotografující zahrádkář, tak máte v zahradě stále co dělat, či spíše fotografovat. Svérázně vypadá zahrada pod příkrovem jinovatky v tuhých mrazech, jiné obrázky vám nabídne pokryta bílým sněhem a zvláštní kapitolou jsou ptáci na stromech nebo ještě lépe na krmítku. V polovině ledna jsem nafotil, jak se sýkorky krmili na čerstvé dávce slunečnicových semen.
V zimě chodíme do zahrady jen o víkendu. Po práci to nemá význam tam přijít, protože je šero a pokud ještě i mrzne, za hodinu toho člověk moc neudělá. Vlastně ani v sobotu a neděli nic neděláme, jen se procházíme. Využíváme svou zahradu na relax, procházky, odpočinek. Máme svůj kout přírody, který je kousek za městem. V podstatě se ani auto nestačí ohřát.
Tak tedy jednou týdně nasypu do krmítka za tři hrsti slunečnicových semen. Přilepšíme ptákům, protože mají pod sněhem problém najít si obživu. A do půl hodiny se začínají ptáci slétat kolem krmítka na jabloni a začínají si dávat do zobáku 😉
Opatrně přiletí, ohlédnou se a vezmou semínko do zobáčku, aby sním okamžitě odletěli na jinou větev na stromě, kde ho zkonzumují. Nikdy se nekrmí přímo na krmítku, jsou velmi plaché a opatrné.
S dlouhým sklem, tedy teleobjektivem na zrcadlovce, jsem se postupně přibližoval ke krmítku, až jsem nakonec byl ve vzdálenosti asi dvou metrů. Po každém cvaknutí záběru jsem musel chvíli počkat, protože zvuk závěrky ptáčky vyplašil a odletěli. Protože jsem se ale nehýbal, pokaždé se do krmítka vrátili. Za půl hodinu dokázala dvacítka sýkorek všechno spotřebovat. No já jsem za tu půlhodinu udělal přes dvě stě snímků. Nejkrásnější jsem vybral pro potěšení i vám.
Podobné články:
Komentáře