Přikrmujeme sýkorky

Krmit ptáčky má význam ze dvou aspektů. Jednak jim pomůžeme přežít zimu, kdy mají problém pohledat si potravu pod sněhem a vrstvou námrazy, jednak si pro sebe připravíme malé divadlo, ve kterém je můžeme pozorovat a případně i fotografovat. Čím více ptáků přežije zimu, tím více jich bude muset vychovávat a krmit svá mláďata hmyzem. A ten budou lovit tam, kde jsou doma. Tedy v naší zahradě. Přikrmováním zpěvných ptáků pomáháme sobě k lepší úrodě ovoce. A ušetříme za postřiky, ovoce bude zdravější.

Není tajemstvím, že svou zahradu pojímáme jako přírodní, ne jako vysoce užitkovou za cenu umělých hnojiv a ochranných přípravků. Využíváme procesy fungující v přírodě a to nám umožňuje snižovat námahu a zvyšovat výnosy zeleniny i ovoce. A do těchto procesů, které fungují samy o sobě, patří i zpěvní ptáci v ovocné zahradě. Staráme se, aby měli svůj životní prostor a potravu v létě a pomáháme jim i v zimě.

Vyrobil jsem začátkem zimy dřevěné krmítko a umístil jej v dolní části zahrady na starou jabloň. Sem dáváme ptákům jednou týdně dávku slunečnicových semen, které za půl hodiny zkonzumují.

V horní části zase zvykneme pověsit na jablonku síťku s lojovou koulí. S oblibou ji navštěvují sýkorky. A občas se mi podaří udělat hezkou a zajímavou fotku i přesto, že ptáci při krmení jsou velmi plaché.

Trvalé krmení ptáků v sobě skrývá jedno nebezpečí. Pokud jednou začnete, nesmíte přestat. Ptáci by se totiž naučili chodit na jistotu a už by si nedokázali najít potravu v přírodě, kdybyste s tím přestali nebo by vám krmivo pro ptáky došlo uprostřed zimy. Takže od nás dostanou krmivo jen jednou týdně, na přilepšení. Slunečnice je do půl hodiny pryč a pak si už musí hledat sami. Lojová koule vydrží na stromě o něco déle. Ale dost na to, aby se přes zimu ptáci naučili chodit do naší zahrady a snad ji neobejdou ani na jaře a v létě.