Nedávno vyšel článek na slovenských Aktuality.sk se stížnostmi na zubaře. Nechci polemizovat s tím, zda jsou zubaři v Bratislavě nenažraní anebo ne, nemám tu zkušenost. Co mě ale překvapilo je přístup pacientů stomatologie k odpovědnosti za zdraví chrupu. Výživná je v tomto směru zejména diskuse k článku.
Do všeobecného povědomí, raženého lidmi, kteří si myslí, že je jejich zubaři podvedli, že za stav zubů je odpovědný zubař kontruje sebevědomý diskutér, který tvrdí, že zuby se musí umývat zubní pastou a to je ochrání před zkažením. A tedy i před potřebou návštěvy zubaře a tedy před potřebou platit těžké peníze za udržování, resp. opravu chrupu.
Nevím, jaký je věkový profil diskutérů na Aktuality.sk, ale troufám si tvrdit, že si nic nepamatují. Já už něco ano. Mezi jiným i to, že v našem okresním městě byla malá budova stomatologie s asi čtyřmi ordinacemi a věčně tam bylo plno, čekalo se. A že počas prázdnin na venkově když někdo šel k zubaři, tak to bylo ke všeobecnému údivu sousedů.
V čem byl rozdíl?
Ve městě všichni pracovali v jednom velkém podniku anebo menších provozech a službách. A jedli to, co jim dovezli do prodejen. Na vesnici všichni něco chovali anebo pěstovali a také chodili do práce, většinou na družstvu, výjimečné někdo dojížděl autobusem do města do fabriky. Chléb, černý, byl na objednávku, obchod otevřen dvakrát týdně dopoledne, limonády se kupovali jen dětem o prázdninách, jedlo se jen to, co se doma dochovalo nebo dopěstovalo, případně upeklo z mouky. Takže brambory, zelenina, drůbež, vejce, hodně ovoce v létě.
Proč to říkám?
Protože to přesně koresponduje s obsahem a závěry knihy stomatologa a výzkumníka Westona A. Price Výživa a fyzická degenerace, která je na světě už sto let a přesně popisuje, že stav chrupu závisí od toho, jaké potraviny člověk jí. A dokonce píše a na výzkumech „v terénu“ dokazuje, že stav chrupu se může výrazně zlepšit už za krátkou dobu, když člověk změní stravu. Tedy že za stav chrupu není odpovědný zubař, ale majitel zubů. Prostřednictvím toho, co konzumuje.
Nedávno jsem byl u své zubařky. Chtěl jsem si udělat preventivku, jednak kdyby náhodou bylo potřeba něco dělat se zuby, jednak jsem chtěl vědět, jak na tom moje zuby v reálu jsou. Zubařka byla překvapena, že jsem u nich nebyl už třináct let, naposledy u jejího nebohého otce, mého přítele. A ještě víc byla překvapena, protože prý po tolika letech bez odborné péče čekala chrup v o hodně horším stavu.
Abych to zkrátil. Zaplombovala mi tři zuby, které jsem už měl plombované v minulosti. Nové kazy se neobjevily.
Genetika? zeptáte se.
Správná strava, odpovím.
Ale ne podle toho, co vám píší ve společenských magazínech často neznalí autoři, nebo co vám tvrdí v reklamách. Ale podle knihy, o které jsem psal výše. A kterou jsem četl poprvé před půl rokem. Zato tím, co je pro lidské tělo „zdravá strava“ se zabývám už téměř dvacet let. A postupně jsem přišel s pomocí jiných zdrojů na to, co je shrnuto v knize zubaře Westona A. Pricea.
Nepotřebujete zubní pastu, když jíte stravu, která nepodporuje baktérie, které vám zuby rozežírají. Nepotřebujete zubaře, když si zuby nenecháte zkazit. A potom si nemusíte stěžovat, že vás zubař okrádá. Vaše zuby a vaše zdraví je vaše odpovědnost.
Jenže zdraví není pro hloupé.
Podobné články:
Komentáře