Znáte ten nepříjemný zvuk, když se uprostřed noci chcete převalit na druhý bok a postel pod vámi zavrže? Nechtě tím vyrušíte i polovičku, jste dvojnásob naštvaný a oba se pořádně nevyspíte. Zejména když se to opakuje několikrát za noc. Stalo se to i nám, ale už je s tím pokoj. U mne věci fungují, jak já chci. Tedy potichu.
Na zahradě používáme sice starší, ale pohodlné postele s kovovými rošty a pomocnými dřevěnými lamelami. Kdysi uměli vymyslet věci, co fungují, vydrží dlouho a nestojí moc peněz. Dnes by každý chtěl jen rychle zbohatnout a na zákazníky hledí jen jako na husy na škubání či ovce na stříhání. Proto mám rád starší fungující věci a naučil jsem se je udržovat a opravovat. Opravil jsem i vrzající postele.
Základem postele je kovový rošt s vinutými pružinami v drátěném rámu zavěšený drátěnými háky na plechový rám. Středový rošt se pod vahou těla natahuje a prověšuje a háky přenáší pohyb, přičemž fixují polohu. Mírný pohyb háku v tenkém plechu na sucho a zvuk vrzání je na světě.
Ten zvuk ale znamená tření a to tření představuje odírání materiálu. Po čase se otvor v tenkém plechu zvětší a v háku se vydere drobná drážka. Vzniknou vůle a rošt přestane tak dobře fungovat.
Stačí na místo spojení ocelového háku a plechového rámu kápnout malou kapku oleje. Olej to může být jakýkoliv technický, ať už na šicí stroje nebo olej do motoru auta nebo sekačky. Jen ne kuchyňský slunečnicový nebo řepkový, ten by čase ztuchl, zkašovatěl a i smrděl.
Olej můžete kapat dřevěnou špejlí z malého kalíšku, nemusíte kvůli tomu kupovat plastovou olejničku v obchodě. S úspěchem můžete na olejničku „recyklovat“ použitý prázdný obal od barvy na vlasy s tenkým sosáčkem.
Kapka oleje na spoj stačí. Olej vyzlíná na celou kontaktní plochu materiálů, čím zmenší tření, tím i opotřebení a průvodním jevem je ticho. Postel přestane při každém pohybu vrzat. A v noci se pokojně vyspíte.
Podobné články:
Komentáře