Řez révy – ještě není pozdě

Možná už máte tuto činnost pro tento rok za sebou. Bodejť by také ne. Vždyť času na řez révy bylo víc než dost. Relativně teplá zima byla k nedočkavým zahrádkářům obzvláště laskavá. Nehrozily žádné ukrutné mrazy a tedy ani zamrznutí mladých výhonků a tak se dalo stříhat prakticky kdykoliv. Přesto věřím, že se najdou i opozdilci, kteří se na řez révy teprve chystají a dobré rady jistě uvítají.

 

Ačkoli, jak jsem již zmiňovala, byla zima letos opravdu velmi mírná, s řezem révy nebyl důvod spěchat. V podstatě ani teď v druhé polovině března, ještě pupeny nejsou vidět. Réva ještě spí. Nebude to ale dlouho trvat a situace se změní. Ve výhoncích začne proudit míza a při řezu by mohlo hrozit její vytečení. To by možná nebyl až takový problém. Horší by bylo, kdyby tato tekoucí míza zasáhla nové rozvíjející se očka. Ty by mohla zalepit, čímž by jim zabránila plynule růst. No a nastávající úroda by tak byla v ohrožení. Což samozřejmě nechceme. Pročež pojďme stříhat. A hned.

Dodržujte pravidla, bude i úroda

Ne, nebojte se, stříhání révy není žádná velká věda. Stačí však dodržet pár jednoduchých zásad a vaše úroda bude bohatá. A nejen to. Bude hlavně zdravá. A to i bez použití tuny chemických postřiků. Nevěříte? Vyzkoušejte.
Základem je, aby jednotlivé výhonky na sazenici měli dostatek světla a proudícího vzduchu. Proto i při řezu platí, že méně je více. Čili čím méně oček zůstane, tím více místa, světla i výživy budou jednotlivé výhony z nich vyrůstající mít. Kolik a které očka tedy nechat a co všechno z rostliny odstranit?

Tažeň a čípek

Postup při řezu révy závisí na věku jednotlivých sazenic. V zásadě platí, že mladá rostlina nejprve vytvaruje. To znamená, že pokud máte vedení na drátech, vede se výhonek nejprve kolmo vzhůru do výšky cca půl metru. Zde se nejčastěji nachází první „patro“ drátů. Když výhonek dosáhne tuto výšku, začne se vyvazovat do vodorovné polohy. To proto, aby nové výhonky, které z jeho oček vyrostou, a které směřují vzhůru, měli dostatek místa. V místě ohybu vznikne časem zhrubělá část, ze které budou v budoucnu vyrůstat nové rodivé výhony a zde se budou i stříhat.

Za rodivé výhonky se považují ty, které vyrostly loni. V oblasti ohybu se zpravidla nechávají dva. Ostatní se bohužel musí bez milosti odstranit. Ze dvou nechaných výhonků se jeden zkrátí na 6 až 8 oček. Závisí to na tom, jak daleko od sebe jsou jednotlivé sazenice. Tento výhonek se jmenuje tažeň a po zkrácení se vyvazuje do vodorovné polohy. Druhý výhonek se zkracuje na dvě očka. Je to takzvaný záložní čípek. Jak již název napovídá, slouží jako záloha v případě, že po řezu přijde ještě silnější mráz a rašící mladé výhonky na tažni spálí. Tažeň se může vyvázat hned po střihu, ale nevadí, když s tím počkáte, dokud se míza dobře nerozproudí a výhonek tak bude elastičtější. Nebude tak hrozit jeho zlomení a tudíž neplánovaná ztráta rodivých oček.

U starších sazenic postupujeme podobně. Pokud však máte mezi jednotlivými rostlinami místa víc, můžete, tak jako já, nechat na výhonky čtyři. Vytvoříte tak dva tažně a dva čípky. Tažně pak vyvážete směrem od středu keře a čípky směrem do středu keře. Budete tak mít více výhonků a i více hroznů. Dejte však pozor, aby měly dostatek vzduchu a světla.

Révu si stříhám už léta úplně sama. Zčásti intuitivně, zčásti podle odborných příruček. Baví mě tvarovat ji a s nadějí očekávat, jak to celé dopadne. Zda bude úroda a zda ne. Zatím to ale vždy dopadlo tak, že pokud měli úrodu sousedé, měla jsem ji i já. A to je pro mě nejdůležitější.