Možná je to trochu nadnesené, ale „obrat“ úrodu z asi 400 kořenů košíkářské vrby mi připadá jako „ve velkém“. Vrby pěstujeme v naší zahradě druhý rok a protože na to nemáme celý týden, jen víkendy, rozdělili jsme si sběr vrbových prutů na etapy a začali jsme už v polovině února, aby nám vrby náhodou nestihli vykvést, jako minulý pokusný rok. Jako takové vŕbobraní vypadá?
Vrby pěstujeme hlavně proto, aby odčerpali z půdy přebytečnou vláhu i proto, abychom získali materiál. Olinka by ráda z vrbových proutků pletla nejen ohrádky kolem stromků na udržení mulče ale i košíky a jiné výrobky, já bych rád z vrby pokračoval v budování ohrady kolem horního ovocného sadu. No a také v naší zahradě spotřebujeme celkem velké množství substrátů, takže potřebujeme vsádku do kompostérů doslova v enormních množstvích.
Vrbové pruty je třeba řezat v zimě, dříve, než začne vegetace, tedy dříve než začnou kvést a objeví se první lístky. Připravili jsme tedy naše mocné nůžky a v polovině února se pustili do sklizně v místech, kde vrby narostly největší. Kromě ročních prutů jsme zde měli i takové, které loni byly krátké na ploty a proto jsme je nechali dorůst.
Střední pákové nůžky Fiskars nejraději používá Olinka, ale při větvích nad 25 mm je zvykne z větvičky odtlačit. A někdy krátké ramena nůžek nestačí vyvinout potřebnou sílu. Já tedy sílu mám, ale nerad bych je Olince zlomil. Na větve 10 až 20 mm jsou ale skvělé, silné a lehké.
Já jsem využíval horní ocelové protiběžné nůžky, ale při některých větvích se mi odchylovaly řezné nože od sebe. Je to železo, tak se mi povedlo pár krát je na desce nakovat zpět k sobě. No několik větví mělo rozdrcené konce. Když měli v Lidlu teleskopické nůžky na větve do průměru 40 mm s nožem a kovadlinou, koupili jsme je. Už první použití ukázalo, že stříhají ostře a přesně.
Na pohled velmi zahnutý hák nedovolí větvi vyklouznout nebo uhnout. Řez je čistý a přesný, bez poškození větví. Jedinou nevýhodou je mohutnost nůžek, někdy jsem se jen s obtížemi dostával k jednotlivým prutům a musel jít na to promyšleně.
Teleskopické nastavení rukojetí mě osvobodilo od zbytečného a náročného ohýbání se. Když jsem větve nad zemí vystřihl, malými nůžkami jsme odstřihli boční větvičky a pruty roztřídili. Všechny nad dva a půl metru s rovným koncem jsme uložili v domě, později z nich budeme pokračovat v budování ohrady. Střední pruty použila Olinka na zapletení plotu u sousedovy komory, jejíž stěna z materiálu „co dům dal“ vypadá strašně, stěna z proutí ji zakryje. No a na zbývajících proutcích si „pochutnal“ náš elektrický štěpkovač. Přes sto litrů štěpky obohatilo náš paletový kompostér.
Za dva víkendy jsme obrali vrbové proutí ze čtyř nejvydatnějších míst. Ještě nás čeká vystřihnout pruty vedle jižní hranice, u sousedova domu i plotu. Už nyní však máme mnohem větší úrodu, než loni. I na stavbu plotu, i na vyplétání a i do kompostu se dostalo docela dost.
Původní tenké sazenice zesilnili v hrubé kmínky a každý rok na nich může být více a více proutků. V létě je z nich pěkná zelená zástěna a v zimě velké množství materiálu pro naši zahradu. A pak že v zimě není v zahradě co dělat 😉
Podobné články:
Související články:
Komentáře