I když postupně budujeme malé hospodářství jako trvale obyvatelný prostor, pořád bydlíme v městském paneláku a pravidelně se přesouváme mezi nimi. Avšak vlastní zdroj energie máme jen na chalupě. Jak je možné sdílet elektřinu mezi bytem a chalupou?
Takzvané „komunitní sdílení energie“ začíná být hitem posledního období v různých více-méně odborných článcích pro veřejnost, zejména tu dotačně-fotovoltaickou. Solární panely se objevují na stále větším počtu střech nejen rodinných domů a mnozí majitelé drahých dotovaných fotovoltaických elektráren zjišťují, že mají často přebytek elektřiny, kterou nedokážou spotřebovat a přitom jejich sousedé kupují drahou elektřinu od distribučních společností. Přitom kdyby to šlo…
Vynechání „nenažrané“ distribuční společnosti, která nakupuje elektřinu „z Dukovan“ nebo na burze (tedy opět v Dukovanech, jen přes další parazity) a sdílení elektřiny mezi sousedem-výrobcem a sousedem-spotřebitelem bude mít za následek nejen levnější elektřinu pro nakupujícího a vyšší prodejní cenu pro prodávajícího (než mu dá distribučka), ale i vynechání článku, servisujícího celý systém vnějších rozvodů a další infrastruktury mezi soukromými domy s elektrárnami i bez nich. Kolik vysokých škol je potřeba na to, aby člověk pochopil, že se tady chystá vybudování lokálních distribučních systémů se všemi svými poplatky a další infrastrukturou? Dosud dotace pobírali jen stavitelé elektráren a za nákup komponentů solárních elektráren platili jen ti, kteří si elektrárnu nechali postavit. Odteď budou platit i ti, kteří elektřinu odebírají.
Přitom řešení problému s „přebytkem“ elektřiny je jednoduché. Stačí se zamyslet, jak ten problém vzniká. Dopoledne svítí slunce, vyrábí elektřinu, pračka s odloženým startem nabíhá hned, jak skončí práci myčka nádobí s odloženým startem a nakonec se nahřívá voda v elektrickém bojleru. V poledne je vše hotové, za hodinu i baterie nabité a do večera elektrárna buď nevyrábí anebo tlačí elektřinu do virtuální baterie, abyste si ji potom někdy mohli „natáhnout“ zpět, samozřejmě za příslušný měsíční paušál a distribuční poplatek za „dopravu“ energie z virtuální „baterie“ zpět k vám. A když se vrátí posádka domu podvečer z práce a škol domů, zapnou se další spotřebiče a kolem osmé jsou baterie vybité a domácnost začíná nakupovat elektřinu od distributora.
Bravó, to jsme chtěli. Vydělává se na lidech a nejlépe na hloupých. Na takových, kteří si zaplatili solární elektrárnu a ještě pořád platí za elektřinu distributorům.
Každý chce na střechu hodně panelů, silný měnič, aby utáhl domácnost, ale baterka stačí malá, protože je drahá. A pak se vymýšlí, jak tu draze vyrobenou elektřinu, kterou nemá kdo spotřebovat, prodat sousedovi, aby se vydělalo na nákup drahé elektřiny večer od distribučky. Přitom lety ověřený postup je asi takový, že měnič by měl mít výkon, podle domácnosti, mezi 5 a 10 kW a poměr mezi velikostí panelů v kWp na střeše a velikostí akumulátoru v kWh by měl být 1:3 až 1:5, přičemž akumulátor bez dobíjení by měl být schopen vydržet alespoň 24 hodin, ale raději dvě noci a jeden den mezi nimi, nesvítí-li slunce (zamračeno, déšť…) Ale věřte, že je o hodně lepší, vydrží-li dnů pět, protože zimní inverze je prevít.
Takže dojdete snadno k výsledku, že k 5/8/11 kW měniči vám stačí na střeše cca 5 kWp panelů, ale potřebujete alespoň 15, raději 30 kWh baterku. A co říkají „osvědčené“ nabídky od firem dodávajících FVE? Na střeše 5 kWp, v měniči 5 kW a v baterkách 5 kWh. A i po slunném dni je večer v baterkách tma, přepíná se na síť 🙁 Kdo chce větší elektrárnu, tomu dají na střechu 10 kWp panelů, protože ty jsou vidět (a nejsou drahé). Baterku v technické místnosti nikdo nevidí, tou se nelze chlubit. A pak řešíme, co s elektřinou, kterou neumíme spotřebovat a tedy drahá elektrárna ji nevyrobí.
Jak řešíme sdílení elektřiny my
Základní princip jsme popsal v předešlém odstavci. Tedy nehledám způsoby, jak dostat „nadbytečnou“ energii pryč z domu a nedívám se na věci optikou jednodenního horizontu. Řešením je vše, co jsem schopen vyrobit, spotřebovat sám (co nejkratší distribuční trasy a tím i co nejnižší distribuční náklady) anebo akumulovat pro možnost spotřeby v horizontu několika dnů, nanejvýše týdne. A ani akumulace energie nemusí být taková drahá, jak se nám snaží namluvit dodavatelé fotovoltaických elektráren. Nejsou jediní na trhu 😉
Jak jsem již psal v úvodu, provozujeme dvě domácnosti. Tu panelákovou víc využíváme v zimě, tu chalupářskou víc od jara do podzimu. A jsou to, dalo by se říct, kompletně zařízené domácnosti. Zatímco v první teplo a teplá voda jde z centrálního zdroje, ve druhé si to zabezpečujeme sami. Pračka a lednička i sporák jsou v každé z nich. A zatímco v první domácnosti za elektrickou energii a plyn platíme, na chalupě platíme jen za plyn, protože elektřinu i dřevo (v omezené míře) produkujeme sami.
Naším řešením úkolu sdílení energie je přesun činností, vyžadujících energii, z bytu do domu. Začneme tím, že úrodu už nevozíme do bytu a doma ji nezpracováváme. Ale lečo, jahodový džem anebo jablkové pyré připravujeme na chalupě, na vlastní energii 😉 Už ani povlečení ani pracovní oblečení nevozíme prát a žehlit do města, ale i „městské“ oblečení dovezeme na vesnici, kde to všechno pračka vypere na naší elektřině zdarma, stejně tak funguje i žehlička. Byly léta, kdy jsme do města vozili i špinavé nádobí, abychom ho umyli. Jenže to byly naše chalupářské začátky, postupně, jak jsme si vylepšovali naše hospodářství, tím víc činností realizujeme tady a tím víc energie spotřebováváme tady. Naší vlastní energie. Takže i vaření slepičího vývaru anebo pečení kohouta na bramborách a červené řepě s cibulí (všechno naše vlastní produkty) děláme na chalupě, zabezpečuje to vše FVE.
Kromě toho řešíme naší solární elektrárnou vyrobenou elektřinou náhradu jiných druhů energie. Například na sečení trávy využívám elektrickou sekačku a nepotřebujeme kupovat tolik benzínu. Ročně se jedná asi o deset litrů. A uvažuji i o koupi elektrického křovinořezu, protože mezi stromy u kurníku by se hodil, to by byly další ušetřené litry benzínu a oleje. A vibrace do rukou 😉
Kromě třeskuté zimy se dá elektřinou vyrobenou solární elektrárnou i temperovat pomocí olejových radiátorů. To zas ušetří několik kubíků plynu. A v domě jsem si zařídil i svou pracovnu s počítačem, takže když pracuji z domu, nespotřebuji elektřinu v bytě. Využívám tak čas, když se zhorší počasí, kdy se mi nevyplatí na pár hodin vracet se do města do kanceláře a pak zase zpět, jednoduše se schovám do chalupy, ušetřím čas i benzín, udělám, co je potřeba a zas se mohu věnovat hospodářství. A když je hezké počasí, střídám práce podle potřeby a nejsem (velmi 😉 ) unaven ani z jedné činnosti.
Pravda, takovéto „sdílení energie“ ušetří hodně peněz nám, a nikdo na něm nevydělá.
Podobné články:
Komentáře