Pohádka o jednom vejci, které šlo na vandrovku, je dnes zastaralá, nemoderní a pro protagonistu riziková. Přinášíme vám pohádku novou, moderní a progresivní, společenskou. Protože slepice nemá ráda samotu, pohádka je o dvou slepicích. Slepice je odolnější, než vejce, proto čtenáři, posluchači a divákovi této pohádky nehrozí žádné trauma z „nebezpečného“ světa. A dvěma slepicím je přece jen veseleji.
Jednoho rána se hospodář rozhodl, že nebude jen doma sedět, zahradu zalévat a slepice opatrovat a že si udělá volný den od všechny té havěti a po snídani nastartoval auto a k radosti všech sousedů, že si užijí hezký a klidný den bez roztrubovaných mouder od rána do večera, odfrčel pryč.
Že je na dvoře ticho a klid si všimli i slepice v malém kurníku, kde se musí celý den tlačit a kde na ně fučí a občas i prší, protože hospodář při jeho stavbě ušetřil. Od rána jim nikdo nenadával do hlupaní a sviň, i když opět převrátily misku se žrádlem, protože je lehká a stačí pařátem jednou šlápnout a je zrní z ní venku. Zbytečně kdákaly, že je potřeba ji upevnit, hospodář je přesvědčen o vrozené hlouposti slepic a nic dělat nebude. I v napaječce je opět nakáleno, protože neumí dát pořádnou, aby vydržela čistá.
No řekněte, kdo by v takovém bordelu vydržel? A tak se dvě slepice rozhodly, že si opět udělají výlet za ohrádku, vždyť řekněte, kdo by takovou příležitost, když hospodář už druhým rokem nadává, že ohrada nestačí a někdy i třikrát za den honí slepice zpátky, aby mu neničily zahradu, přičemž jim nezapomene nadávat do sviň. A tak opatrněr prozkoumaly nejprve okolí kurníku a když stále bylo nezvyklé ticho, odvážili se níže dolů zahradou.
Postupně prohrabaly trávu, sem tam našli něco pod zub, žížala, která se včas neukryla anebo mravenec, který před nimi neutekl, je přece jen lepší sousto, než ten starý mokrý chléb, plný nestravitelného lepku a kdejakých prášků, co dostávají prý na přilepšenou. Raději si zobnou té zeleniny, co tady roste kolem.
Postupně se dostaly blíže k domu a neobešly ani vinohrad, z kterého visí dozrávající střapce těsně nad zemí. Jako by studovaný hospodář nevěděl, že hrozny při zrání potřebují sucho, aby netrpěli plísní a nemuselo se zbytečně postřikovat, když už ho jí vnuci. Ale slepičky uvítaly, že stačí na červenající se bobule jen trochu natáhnout krk a už si na nich pochutnávají.
Všimla si i další slepice, že dvě odvážné (anebo drzé?) kolegyně opustily chatrnou ohrádku a svobodně si pochutnávají na všeličem, co najdou. Tak jí to dodalo odvahy a vybrala se za nimi, nestrarajíc se o ty zbývající ustráchané „poserky“ v kurníku. A tak hodují na hroznech už tři sestry. A vedle toho rozhrabou celou zahradu a hledají, co by si ještě zobly.
Tak dobře se mají, kdákaly jedna druhé, jen proto, že hospodář je škrob koupit pořádný mobilní ohradník s pevnými sloupky a vysokou sítí, která se dá upevnit i u země mezi sloupky, jak to mají kolegyně za plotem. A tak se toulaly a zobaly po zahradě až do večera, do skončení výletu hospodáře, který se nikdy nedoví, zda jeho „hloupé“ slepice ten mizerný oplotek u tenkého pletiva a smrkových latí přelétávají anebo podlézají.
Podobné články:
Komentáře