Sledovat slepice na dvoře je někdy velmi zajímavé. Žijí si svůj jednoduchý život, vyplněný neustálým hledáním něčeho do zobáku, přerušovaný občasným vyprazdňováním. Ať už uvolňují trus nebo vejce, oboje nám může být užitečné, když pochopíme jejich chování a jejich způsob života. Protože slepice rozhodně není hloupá.
Může se nám zdát jejich chování nepochopitelné a nelogické, ale jen z našeho úhlu pohledu komplikovaných záležitostí. Ještě i haštěřivost slepic v hejnu a jejich „klovací řád“ v sobě ukrývá jednoduché, ale fungující principy. Postavení v hierarchii a neustálé potvrzování svého místa má za cíl zabezpečit přežití nejsilnějších jedinců, zkrátka slabým a nemocným se potravy nedostane, je-li jí málo. To jen člověk na to vše hledí se svou povýšeneckostí, domýšlivostí a vychytralostí. Zkrátka tak nějak manažersky.
Slepice se líhnou z vajec, ať už pod kvočnou nebo v umělé líhni, a od vylíhnutí jsou vybavené jednoduchou instrukční sadou, která má zabezpečit jejich poslání. Žrát a hrabat. A založit potomstvo. To jen člověk si může myslet, že slepice jsou zde proto, aby nám dávali vajíčka. Slepice si žijí svůj život podle svých pravidel a my máme vajíčka v podstatě jen proto, že jsme je znásilnili. Nasilu zavřeli do voliéry, dali jim kurník, aby byly v noci v bezpečí před predátory, ale ne proto, že je máme rádi, ale proto, že chceme mít z nich prospěch.
A když je pustíme ven z kurníku do výběhu, tak zase je jen proto, že od nich očekáváme, že nám ho trochu pohnojí, že nám vyhrabou hmyz, „posečou“ trávu a ještě nám dají vajíčka. Ale slepice si vždy bude myslet, že tam, za plotem, je tráva zelenější a žížaly chutnější. A proto se bude pokoušet neustále hledat další potravu, i když má pod zobákem to nejlepší, co by si mohla přát. Protože stále platí to, co jsem psal v úvodu. Slepice chce pro sebe to nejlepší sousto, protože přežije jen nejsilnější. A neví, že v hejnu chovatele slepic na vejce či maso se dostane každé slepici dost, aby splnila hospodářovo očekávání. Slepice nechodila do školy, kde by jí indoktrinovali mozek, neskládá zkoušky, zda správně pochopila děkana. Slepice se řídí svými vrozenými instinkty a i její běh naproti hospodáři nesouvisí s láskou k němu, ale s láskou k tomu, co jim nese v misce. A bitva o nejlepší sousto souvisí se snahou přežít.
Zbytečně budete slepici domlouvat, spílat ji nebo dokonce ji nadávat do hloupých slepic. Jednak vaší řeči nerozumí, jednak na vás sere jako na ten trávník. Jestli slepice neustále přelétává váš plot a běhá po zahradě, ani po třetím prohození zpět do výběhu se nepoučí. Poučit by se měl hospodář, že v takovém případě není hloupá slepice, ale hospodář. Když není schopný (nebo ochotný) jí přistřihnout jedno křídlo (jen pírka!), ani postavit vyšší plot, měl by zvážit své další chovatelské působení.
Slepice nemá aparát, aby se dala vycvičit k chovatelově spokojenosti. Inteligencí by měl oplývat v této dvojici hospodář. Ten by měl, z literatury, ze zkušeností, od známých vědět, co je přirozeností slepic a co je jejich normální chování. A místo nadávání jim využít jejich „normy chování se“ ve svůj prospěch. Tedy poučit se a přistupovat ke zvířatům s láskou, pokorou a porozuměním. I když jsou to „jen“ slepice.
Podobné články:
Komentáře