Jak to bylo u nás před lety

Je upršený říjen a já sedím ve své pracovně za počítačem. Nejsem doma, ve městském bytě, jsem „na zahradě“, která „jen“ zahradou už dávno není. A tak mě napadlo, že jak by to bylo před pěti lety, anebo dokonce před deseti roky, když jsme tento pozemek koupili a zahradu z něj začali dělat.

Pokračovat ve čtení Jak to bylo u nás před lety

A kdy propustí vás?

Nedávno jsem stál ve frontě před pokladnou v jednom z „nejúspěšnějších“ obchodních řetězců a za mnou u vozíku starší paní, která mi připadala jakási povědomá. A pak k ní přistoupila její dcera, moje bývalá kolegyně se slovy, že půjdou na samoobslužní, tam to půjde rychleji. Další, co se chytla do pasti, další krátkozraká, další, která přijde příště o svou práci.

Pokračovat ve čtení A kdy propustí vás?

Jak jsem využila můj víkendový pracovní zápal

Znáte tento výrok? „Když na mě přijde pracovní zápal, sednu si tiše do kouta a počkám, dokud mě to přejde.“ Tak takové cosi já nikdy nezkouším. Bojím se totiž, aby si to ten pracovní zápal příště nerozmyslel a já bych v lenosti prospala možná podobný slunečný víkend jako byl tento. A to by byla přece věčná škoda. …
Pokračovat ve čtení Jak jsem využila můj víkendový pracovní zápal