
Po delším čase vajíčkového půstu si už zase od září dopřáváme vajíčka na různé způsoby a v různých jídlech. Vše je trochu posunuté, ale nakonec má všechno dobrý konec a „vaječnou krizi“ jsme přestáli bez problémů. Naše bílé plymutky se chopily svého úkolu a my máme z nich radost.
Abych mohl pohodlně „ubytovat“ všechna dorůstající kuřátka, kterých jsem dovezl dva tucty, aby bylo na vajíčka i na maso, a nenechat desítku kohoutů v pubertě v jednom hejnu a nenechávat je tlačit se spolu s dospívajícími slípkami, co by nedělalo dobrotu, musel jsem ukončit stárnoucí chov hybridních nosnic. A zásoba jejich vajec navzdory úsporným opatřením skončila a nové nosnice si daly na čas se začátkem snášky.
Jako vždy často, nověsnášejíci slepice mají malá vajíčka a mají je nepravidelně. Navíc ty naše dospívají postupně. Ale již míváme tolik vajec, že jsme si mohli začít vařit vajíčka na tvrdo ke snídani. A už jsme si dovolili i pravou smaženici z prvních malých, cca 48 gramových vajíček, celkem asi tucet stačil nám dvěma a našemu pejskovi. K tomu vlastní paprika nebo rajčata a výborná nedělní snídaně je na stole.
Jak budou slepice postupně starší, budou i vajíčka větší a snáška by měla být pravidelná. Takže bude dost vajec nejen na každodenní snídani a občasnou smaženici, ale i do leča, které jsme mezitím uvařili z naší zeleniny i letos. A také pro naše rodinné příslušníky a známé. A příště si dám pozor, abych změnu plánoval tak, abychom už nezůstali několik týdnů bez domácích vajec. Ne, že bychom si těch pár vajec nemohli dovolit koupit, já jen, že jsem několik let pracoval ve velké drůbežářské firmě, proto si raději své slepice chovám sám a sám si produkuji vajíčka 😉
Komentáře