Opět mě dnes pochytila silná touha shlédnout edukační video a jak to už u mě bývá zvykem, pohled padl na Youtube a britské dokumenty od BBC. Několik videí vypadalo zajímavě, avšak jedno mě zaujalo svým názvem – Britain’s Really Dusgusting Food (v překladu Skutečně odporné jídlo v Británii). Jelikož dokumenty BBC mě ještě nikdy nezklamali, i dnes jsem klikla a video spolkla na jeden šup. A jelikož jsem při jeho sledování občas otvírala ústa dokořán, nedá mi nepodělit se s vámi o informace. (Link na něj najdete pod článkem)
Hamburger pro vegetariány? Skoro
Dokumentem provázel Alex Riley, známý britský bavič, tedy v něm nešlo jen o čisté „mudrování“, ale šokující info bylo podáno spíše humorným způsobem. V první části se Riley zaměřil na oblíbené fast foodové jídlo – hamburgery. Stále výraznějším fenoménem se stávají stánky na ulici, kde si lidé koupí jídlo „do ruky“ a zkonzumují ho cestou do práce či školy. Je jasné, že to nepřispívá zdravému životnímu stylu už jen z hlediska toho, že se na konzumaci nesoustředíme naplno a také, že naše tělo nemá vhodné podmínky pro správné trávení potravy. Nejhorší však je, že v stánkových jídlech nemáme jakékoliv tušení o tom, co jsme právě vložili do úst, protože neexistují žádné etikety, kde bychom se dozvěděli složení, nutriční hodnoty, či jednu z nejdůležitějších informací týkající se masných výrobků – podíl masa. Při zkoumání, které dělal Riley bylo zjištěno, že v některých masných výrobcích prodávaných v supermarketech a následně připravených v stánkových provozech, byl podíl masa pouze 47%. A co ten zbytek?! Kosti, chrupavky, kůže, želatina, sojová moučka a jiné „lahůdky“, přičemž 21 % tvořilo dokonce hovězí srdce. „Mňam“.
nehynoucí potraviny
Přiznejme si, kteří z nás máme doma polotovary? Mražené produkty, které stačí hodit na pánev či do mikrovlnky, různé konzervy, omáčky, majonézy a kečupy se složením připomínajícím spíše chemickou směs než potravinu vhodnou ke konzumaci. A kolik z nás se dívá na dobu trvanlivosti? Ano, to je důležitá informace nacházející se na obalu a dovolím si tvrdit, že se na ni spotřebitelé zaměřují více než na samotné složení. Ale co může obsahovat „potravina“ pokud má dobu trvanlivosti jeden rok a není třeba ji skladovat ani v chladničce ani v mrazničce? Ano, správně. Konzervanty a jiné chutné věci, které i po roce zachovávají tak skvělou vůni a chuť. Inu, sice jsou už rok staré, ale vždyť i ty chemikálie ve školní laboratoři už mají pár let a stále jsou účinné, no ne?
Co je maso a co ne?
Kdysi jsme byli zvyklí kupovat maso. Kus svaloviny ukrojený z prasete, krávy či kuřete. Dnes to již není tak jednoduché, přestože regály praskají ve švech a koupit se dá cokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Ale co je to „cokoliv“? To, že maso je napíchávané vodou ví už asi každá hospodyňka, která si koupila krásná kuřecí prsa, hodila je na pánev a po pár minutách jí zůstala třetina původní váhy pěkně plovoucí v „šťávičce“. Ale takové praktiky už nejsou jediné, kterými výrobci lžou spotřebitelům a tím si naplňují kapsy. Novou módou se stalo tzv. strojově zpracované maso (technologie AMR – Advanced Meat Recovery), pomocí které jsou poslední zbytky masa, které zůstanou na kosti a jinak by byly vyhozené, pěkně krásně „oholené“ a zpracovány. To, že sem tam (dost často) proklouzne nějaký ten kuřecí či vepřový chlup, nějaká ta chrupavka či kůže i do finálního produktu, to už je jakýsi „vedlejší účinek“. Hlavní je, že je to co? Že je to LEVNÉ. Neboť, bohužel, se zdá, že to je jediné, co v současnosti lidí zajímá. I když následné kupování léků také cosi stojí, ale vždyť kdo by obviňoval nějaké to kuře z problémů s játry či ledvinami, ne?
Pointa na závěr
Eat SHIT, save animals. Nebo po našem: „Jezte s*ačky, zachráníte zvířata“. Neboť to je asi to jediné, co je dobré na „masných“ výrobcích, které mají s masem pramálo společného. Vždyť namísto 100 hamburgerů se jejich vyrobí 300 a umře při tom jen jedna kráva. Věřím, že výrobcům šlo právě o toto. Nebo?
Link: http://www.youtube.com/watch?v=ZHkUrimdtbg
