Měl jsem možnost pracovat „na dálku“ ještě dřív, než to bylo samozřejmostí za plandemie. Připravoval jsem taková „pracoviště“ pro kolegy a v různých pracovních aktivitách a příležitostech jsem využíval i společné kanceláře, i svou soukromou kancelář. Znám tedy všechny aspekty práce z domova i z kanceláře. Včetně ztráty času při přesunu na pracoviště.
Je samozřejmé, že ne každý může mít takové možnosti výběru způsobů, jak bude pracovat. Týká se to většinou jen lidí využívajících počítač/notebook a připojujících se do nějakého systému spravujícího data. V takovém případě je opravdu jedno, jestli ten počítač, do kterého píšete, je připojený k „serveru“ v rámci počítačové sítě v budově zaměstnavatele, nebo pomocí veřejné sítě internet kdekoliv, nejen v Čechách, ale na celém světě. Protože i ten firemní server může být vlastně systém serverů v jiném státě, jste-li pobočkou zahraniční firmy, nebo to dokonce může být cloud, tedy část pronajaté kapacity serverů s vyhrazenou kapacitou.
Na volné noze jsem byl v životě několikrát a jako většina v minulosti jsem začínal s prací doma, v obýváku. A při pevné telefonní lince s moderním přístrojem se záznamníkem. Když toto řešení přestalo postačovat, pronajal jsem si kancelář ve městě a později ji vyměnil za jinou, kterou jsem pak koupil. Výhoda pronajaté je, že ji můžete opustit, když ji nepotřebujete, a nemusíte nic platit. Nevýhoda vlastní je, že ji musíte platit, i když ji využíváte minimálně. A přesně to se mi stalo, několikrát. Naposledy před lety, když jsem pod vlivem okolností zredukoval jak počet zákazníků, tak portfolium poskytovaných služeb. Nakonec mi stačilo pracovat opět z obýváku, s notebookem. Do kanceláře jsem chodil sporadicky, byl to nejdražší prostor, jaký jsem kdy měl.
I když na výkon práce v podstatě stačí notebook a mobilní internet, nějaké ty papíry k tomu přece jen potřebujete. Hledal jsem řešení snížení zbytečných výdajů i umístění dokumentů. A šetření času na dopravu, leč z domu jsem sice mohl ten necelý kilometr projít i pěšky, ale čím dál víc času jsem trávíval na našem hospodářství, a to už bylo autem přes dvě vesnice do města… Takže i tady jsem měl notebook, abych mohl nutné věci pro klienty udělat bez potřeby cestovat, když to nepočkalo do večera, když přijdu unavený domů.
Příležitost k radikální změně se naskytla s koupí domu. Jedna z jeho místností si vyloženě říkala o zřízení pracovny. A tak po nezbytné drobné opravě jsem sem nastěhoval nábytek z kanceláře ve městě i nezbytné papírové dokumenty, zapojil si lokální síť spolu s pracovním počítačem a tiskárnou a připojil se k internetu. Od té doby se pohybuji v podstatě jen mezi dvěma místy. Naším venkovským hospodářstvím a městským bytem.
A když potřebuji zajít do kanceláře, abych na počítači něco udělal, mám to z kuchyně deset kroků. Nepotřebuji startovat auto, nevadí mi, že venku prší, nepotřebuji parkovací kartu do města a nemusím počítat s desítkami minut na přesun tam i zpět. Od jara do podzimu prakticky nepřetržitě trávím čas na venkově, takže si vím velmi operativně dělit čas mezi hospodářství i práci pro klienty. A když je sychravo a hnusně, že by zahradníka ven nevyhnal, tak si po snídani zajdu do své nové pracovny a věnuji se tomu, co mi jde snáze.
Podobné články:
Související články:
Komentáře