Většina lidí je přesvědčena, že ovocné stromy je potřeba kupovat ve specializovaných prodejnách a v zahradě musí růst jen štěpené odrodové stromy, protože jiné ovoce nemá chuť, tvar, trvanlivost nebo doplňte oblíbenou výmluvu. A já vytrvale píšu v mnohých článcích, že nemusí mít úplnou pravdu, že je to jen marketingový odrb na nevzdělané lidi.
Snaha obchodních zástupců prosazovat jen odrodové sazenice má opodstatnění pouze ve dvou případech. Když má potenciální zahradník malou zahradu a velké, odolné a trvanlivé stromy by se mu tam nevešly. A když potenciální zákazník požaduje konkrétní specifické vlastnosti výsledných plodů a nemá čas experimentovat anebo ověřovat si, zda by mu nechutnaly i jiné odrůdy.
My fungujeme jinak. Jednak jsme si specielne, po pozitivních i negativních zkušenostech, zaobstarali dostatečně velký pozemek a ten jsme na základě výhodných nabídek, které nešlo odmítnout, více než zdvojnásobili. A také se snažíme pěstovat i „neznačkové“ ovoce a obnovujeme staré odrůdy na velkých stromech. Šanci mají u nás i semenáče.
No nevyhneme se ani likvidaci starých a nemocných stromů, které jsou na pozemcích, které jsme koupili. Takový je koloběh života. Proto jsme i na prvním pozemku skáceli jednu suchou jabloň a dvě hrušky. No jedna z těch hrušní ještě v sobě měla nějaký život, neustále kolem ní vyrůstaly výmladky, žel pokaždé v blízkosti nově vysázených keřů nebo v prostoru chodníku. Musel jsem je likvidovat.
Až jednou se výmladek objevil dále od chodníku v prostoru určeném pro výsadbu nových ovocných stromů. Tak jsme se rozhodli nechat hrušku růst, ať se ukáže, jaké bude mít plody. Jako ke každému stromu jsme k ní dali kůl, uvázali ji, aby jí vítr netrápil a občas okusila zahradní nůžky.
Hruška pěkně rostla a prosperovala a předloni poprvé nesměle zarodila. Víme, že první roky podobné stromy nemívají ovoce extra kvality, takže samozřejmě dostala další čas. A loni se opravdu předvedla.
Plody vzhledem spíš připomínají jabko anebo asijskou hrušku, než klasické české hrušky. Ale to vůbec nevadí. Mají skvělou chuť a jsou šťavnaté. Užili jsme si jich loni celkem dost.
Když to takhle půjde dál, bude to strom sice větší, než v této části zahrady mají být dřeviny vysoké, ale to nevadí. Hlavně ať má dost plodů, už se na ně těšíme. Ať si kdo chce říká co chce o tom, že plánky a výmladky se musí štěpit, my víme své, nejen podle této hrušky. A víme i to, že není třeba za každou cenu kupovat jen odrodové sazenice za čím dál větší peníze. Jde to i jinak, přirozeným způsobem, jako za časů našich dědů a babiček.
U nás je svět ještě v pořádku.
Podobné články:
Komentáře