Jak se nespálit na slunci

S blížícím se létem bude opět hrozit některým lidem spálení pokožky silným sluncem. I tomuto problému se dá úspěšně předcházet a tím nemyslím jen drahé opalovací krémy a mléka, které nabízejí vysoké „faktory“ a kvalitní ochranu. Jde to pohodlně i bez nich a netřeba k tomu dokonce ani nic kupovat, nic na sebe natírat, nic polykat, nikomu platit. Ověřil jsem si to na sobě, prakticky náhodou, ale bylo mi to potvrzeno i profesionály.

Po zimě a zavření mezi čtyřmi zdmi je naše pokožka citlivá. Stačí ji vystavit slunci na pár desítek minut a může se snadno spálit sluncem, na jehož sílu není zvyklá. Prvním příznakem je zarudnutí pokožky, která pak pálí i na dotyk, nesnese na sobě oděv, který každým posunem způsobuje silnou bolest. I spánek bývá problémem.

První pomoc existuje, ale tu vám nyní radit nebudu. Poradím vám, jak se nespálit, i kdyby jste byli na silném slunci od rána a dokonce několik dní.

Právě to „od rána“ je tajemstvím úspěchu. Přišel jsem na to náhodou, když jsme dělali střechu na našem starém domě v zahradě. Mistři tesaři a klempíři měli čas právě v těch největších vedrech. Nic nedbali na moje varování, že se uvaříme. A tak jsme se setkali hned v první den před domem o sedmé ráno, abychom do večera stihli co největší kus práce. Po rozdělení práce a určení zázemí (které jsem měl na starosti já, jako hlavní pomocník – nosič a odklízeč) všichni sundali trička, zůstaly jen v kraťasech. A stejně i já. S vědomím, že pokud si tričko včas nedám na sebe, tak se spálím na ramenou a na zádech, ale bude stačit půl hodinka s mokrým froté ručníkem na zádech a zabráním nejhorší bolesti.

Měnit střechu na domě není žádná poflakovačka, takže jsme se nezastavili až do pozdního oběda. Sedli jsme si do stínu velkého slunečníku, pojedli, dali si kávu a tehdy jsem si uvědomil, že všichni jsme celý den na slunci (teplota vzduchu dosahovala k třicítce za jasné oblohy koncem května), ale nikdo spálený. Ani já. Tričko jsem si dal až později, když se začalo ochlazovat, ale dost světla umožňovalo pokračovat v práci.

Druhý den se pracovní tempo ale i sluneční svit zvýšil. Vše kulminovalo čtvrtý den, kdy v poledne teplota překračovala třicítku, ale večer byla nová střecha hotová. Trička celý den dole, pravda nějaké piva se za ty čtyři dny vypili. Ale naše těla byly krásné do hněda opálené. Nikdo spálený, ani na kousku!

To bylo poprvé, co jsem se na ostrém poledním slunci nespálil. Zeptal jsem se svých mistrů, potvrdili mi to. Když se na stavbě svléknou do půl pasu hned ráno a od rána, kdy je síla slunce malá, vystaví svá těla jeho paprskům, tak se nespálí, i když v poledne je slunce přímo nad hlavou. No každý, kdo by se do té doby před sluncem chránil a nyní se svlékl, do půlhodiny je červený jako rak.

Od té doby to v zahradě vždy tak dělám. Využiji slabšího slunce ráno, aby se pomalu opřelo do mé pokožky a pak mohu být na slunci i přes poledne, až do podvečera, kdy se trochu ochladí. A od té doby jsem nebyl sluncem spálený. Tedy žádné drahé krémy a spreje, žádné zázračné superochranné faktory. Zdravý rozum je to, co nás vždy ochrání.