Když jsme kupovali svou zahradu, plánovali jsme nejen zeleninové záhony a ovocný sad. Naším cílem bylo taky získat místo pro odpočinek od ruchu města a prostor, kde se budou bezpečně cítit i malé děti. V našem případě budoucí vnoučata. Stále mám v paměti, jak jsem rád jezdil k babičce na Vysočinu, jak sem prolézal zahradu a sledoval svět z výšek ovocných stromů. Tak si představuji dětský ráj.
Asi nejsem sám, kdo má podobné plány. Hned vedlejší dům a zahradu koupil nedávno starší manželský pár. Zahradě samotné toho moc nedávají, daleko větší důraz kladli na opravu domu a úpravu jeho bezprostředního okolí. Ani se jim nedivím. Mají celkem šest vnoučat a v létě je měly všechny najednou u sebe. Nejoblíbenějším místem se stala zahradní trampolína.
Výskání malých dětí bylo slyšet do daleka. Pro nás na štěstí byla trampolína až za stodolou, takže jsme si svůj klid trochu užili. Ale když jsem viděl, jak dokážou děcka na ní vyvádět, měl jsem trochu obavy. Asi jako každý dospělý. Soused mě ovšem ubezpečil, že si dal s výběrem trampolíny trochu práce. Našel opravdu kvalitní a pro děti bezpečnou od novozélandského výrobce. Děti tak mohou dovádět bez obav ze zranění. A trampolína odvede děti od neustálého čučení do smartfónu anebo tabletu.
Já bych radši děti prováděl po zahradě, učil je jak se starat o stromky a které ovoce jak chutná a na co se dá použít. Rád bych s nimi chodil na procházky na louky a po lese za pozemkem, abych je naučil něco o přírodě, aby dovedly rozpoznávat druhy ptáků a poznali i divoké rostliny. Ale dnešní děti jsou asi jiné, než jsme byly my. Žijí v jiném světě. A to mi potvrdil i soused. Procházky v přírodě je baví jen krátce, informace hledají v internetovém vyhledávači a než by je nechal válet se v cizím stohu sena, ať se raději vyblázní pod kontrolou na bezpečné trampolíně.
Podobné články:
Komentáře