Mrkev schroustám klidně celou, pokud není příliš velká. A loňské přes půlkilové příliš velké na posezení byli. Ale nakrájená na kolečka nebo nastrouhaná na hrubo je skvělou součástí syrových zeleninových příloh k masu. Takže na čerstvou úrodu mrkve jsme se docela těšili. Už jsme v rámci testování úrody pár kousků ze země vybrali a věděli jsme, že loňskou úrodu zřejmě nepřekonáme. No ale i tak máme trochu mrkve do podzimu a zimy.
Víme, že pod půlmetrovou vrstvou kypré půdy máme vrstvu jílu, ale půl metru na růst mrkve úplně stačí. No nesmí být sucho, jako jsme zažili letos. Po vysetí jsme samozřejmě mrkev i polévali, ale nestačilo to. A občasné deště navlhčil půdu jen na pár centimetrů do hloubky. Když je půda tvrdá, mrkev neroste, neroste rovně a dělá boční výhony, nožičky. Takto to bylo letos i s naší mrkví.
Ve druhé polovině října tedy Olinka vzala rycí vidle a pustila se do mrkve. Tedy do jejího vybírání. Nebylo jí až tak málo, ale oproti loňsku o dost menší. No co, nejsou každý rok mrkvové Vánoce 😉
Malé a křivé šli první na spotřebu v kuchyni, ty hezčí a větší šli do písku. To je nejlepší způsob uskladnění mrkve na zimu. V předním pokoji v domě nás mrkev v bedničkách počká, dokud si ji v zimě při našich pravidelných návštěvách v zahradě vezmeme domů na vaření, strouhání nebo chroupat jen tak.
A příští rok mrkev a jinou kořenovou zeleninu samozřejmě vysejeme zas. Vždyť to roste úplně samo.
Podobné články:
Související články:
Komentáře