Vždy se do zahrady těším v zimě. Protože zahrada pod sněhem nebo s námrazou na stromech vždy vypadá úžasně. Netajím, že jsem i vášnivý fotograf, nemám umělecké cítění ani ambice, ale rád dokumentuji. Fotím to, co vidím a v přírodě je vždy co vidět. Zahrada je pro mě velkou inspirací a i když v ní zrovna není nic na práci, jako na jaře či v létě, i tak se do ní rád vyberu. S fotoaparátem a s očekáváním, jaké představení mi příroda tentokrát připravila.
A tak jsem do zahrady šel i začátkem ledna. Bylo po nočním sněžení, napadlo za dvě noci asi patnáct centimetrů sněhu. Tráva a záhony byly zcela zakryty, až člověk chvíli přemýšlel, kudy mezi nimi se dá chodit.
V létě máme po zahradě již své vychozené cestičky, v sněhu jsme si je museli znovu vyšlapat a brodit se v čerstvém sněhu. Naštěstí bylo hezké počasí, ačkoli trochu mrzlo, svítilo slunce a tudíž jsme se v zahradě cítili fajn.
Prošli jsme po pozemku a zkontrolovali stav plotů i stromů. Samozřejmě jsme se vybrali i za bránu.
Procházka až na vrch je v sněhu náročnější, než v létě, ale výhled z vrchu pozemku do vesnice je vždy pěkný. Škoda těch elektrických kabelů nad zahradou, jinak by byly tyto fotky naprosto skvělé.
Náš pozemek je krásný rovněž v zimě. V sněhu jsou vidět stopy srnčí a jelení zvěře, sem tam proběhne kočka. Procházka na čerstvém vzduchu nás potěšila, ale zahřála jen trochu a proto nám začala být docela zima. Takže jsme se po dvou hodinkách vrátili zase do tepla paneláku. Jsem rád, že jsem dokázal dobře nastavit zrcadlovku tak, aby sníh byl i na fotkách bílý, nejen ve skutečnosti. V minulosti jsem měl s tím totiž trochu problémy.
Zahradu jsme si kupovali na to, abychom si mohli sami pěstovat zdravou a chutnou zeleninu a ovoce a také abychom v ní mohli aktivně odpočívat. A procházky či fotografování jsou pro nás velkou relaxací. Do zahrady rádi chodíme právě proto rovněž v zimě.
