Vrba v naší zahradě je víceúčelový keř. Kromě toho, že nám pomáhá odstraňovat přebytečnou vláhu z půdy, vytváří i pěknou zelenou stěnu u plotů a samozřejmě využíváme vrbové proutí na budování ohrad ale i zástěn. A přestože by se dalo říci, že vrba roste jako plevel, přece jen je jedno období, kdy je potřeba dávat na vrby pozor.
V dobrých podmínkách, a ty tedy vrby u nás mají, mají košíkářské vrby opravdu impozantní přírůstky. Roční pruty nezřídka dosahují výšku tři metry a když ty menší necháme růst, druhým rokem jsou ještě vyšší. V zimě je stříháme těsně nad zemí. Sousedé měli pocit, že jsme je úplně odstranili. No na jaře vyraší nové větvičky a pomalu začínají růst.
V této fázi uprostřed dubna jsou ale velmi křehké. Stačí jemný dotyk a větvičky se odlomí. Se zvyšující se teplotou na přelomu dubna a května již dosahují nové proutky půlmetrovou délku a denní přírůstky jsou občas i deseticentimetrové. No stále jsou málo pevné.
Stačí květnový deštík a krajní proutky natolik ztěžknou, že neudrží samy sebe a položí se na zem. V první polovině května stačí i neopatrný pohyb kolem vrb a proutky se ohnou. A už je nelze znovu postavit. Ale i tak stále rostou a jejich konce se zahnou opět do svislé polohy.
V takové situaci zůstává jediné. Opatrně všechny proutky svázat do jedné otepi a tak je zpevnit. Pouze tak zůstanou růst pěkně rovně a budou se dát použít k vyplétání zástěn nebo stavbu vrbového plotu.
Jelikož sazenice první rok dali tak po tři proutky a druhý rok jich bylo na jednom kořeni i sedm, neočekávali jsme, že jich třetím rokem bude opět dvojnásobek. Rostou skutečně bujně a hustě. Až tak, že u plotů je jejich „roztahování se“ nepřístojné. Takže přišli na řadu nůžky a štěpkovač. Všechny ohnuté, křivé nebo nadpočetné větvičky jsme ostříhali a udělali z nich dřevní štěpku na mulčování. I když v jarním období je to spíše zelená sečka, ale poslouží stejně. Zůstalo ještě dost proutk, abychom je mohli příští rok v zimě opět sklidit a využít ve své zahradě.
