Vy chodíte do zahrady i v zimě? A co se tam dá v zimě dělat? Takové a podobné otázky často slyšíme od lidí, kteří sami zahradu nemají a zřejmě ani fantazii. Neumí si představit, co by tam dělali v létě, natož v zimě. A my právě v zimě děláme věci, na které uprostřed sezóny pěstování ovoce a zeleniny nebo intenzivního využívání zahrady na odpočinek ve společnosti rodiny a přátel nebylo čas. Například v únoru jsme namontovali okapové žlaby na střechu starého domu. Sami.
Téměř každá návštěva v zahradě se nás ptá na dům a plány na jeho opravy. A my každému vysvětlujeme, že ta stará barabizna nás nezajímá, protože domů to máme deset minut k teplé vodě a vytopenému bytu, že jsme si kupovali zahradu. Opravy na domě provádíme jen v nezbytném rozsahu, abychom ho mohli využívat jako zahradní domek na uložení nářadí i úrody. I proto jsme v létě dali opravit střechu a teď v zimě jsme si namontovali okapy.
Náš kamenný dům nemá okapy ani na jedné straně. Takže voda z poloviny střechy stéká do mezery mezi domem a sousedovou stodolou a druhá polovina do travnatého dvora. Z obou míst má dobrý odtok a protože v domě nebydlíme, jen sem chodíme odpoledne a na víkendy, i to tehdy když neprší, nějak nám to nevadilo a neměli jsme potřebu upřednostnit opravu domu před prací v zahradě. No v zimě se na jižně orientované straně střechy vlivem slunce sníh spouštěl a voda stékala do dvora, kde byl stín, sníh nerozpuštěný a vytvářely se zmrzlé plochy. Takže prvním krokem bylo posypání drobným kamenivem a druhým namontování okapů.
Rozhodli jsme se si to udělat sami. Pozjišťoval jsem si, co nabízejí místní prodejny, ověřil si dostupnost materiálu pro okapy i na internetu a samozřejmě podíval na několik postupů správné montáže. Nářadí máme k dispozici, tak jsme se odvážně pustili jeden víkend do práce.
Střecha je dlouhá 19 metrů a svod vody jsem chtěl mít jen na jejím konci, ačkoli doporučují mít ho každých deset metrů. Ale ten středový svod vody by náš problém nevyřešil. A toto rozhodnutí nám způsobilo menší technické problémy. Udělat potřebný spád na celé délce si vyžádalo dva druha háků pro rýny, naštěstí můj prodejce mi vyšel vstříc, i když jsem v polovině práce potřeboval vyměnit jeden typ za druhý.
Podle plochy střechy mi vyšlo, že nám stačí nejmenší okapy průměru 80 mm / 250 mm obvod. Protože ale tašky trčely do prostoru mnohem více, vznikl mi další problém, který jsem musel operativně vyřešit, pokud jsem nechtěl montovat okapy průměru 125 mm, což by na malém domě vypadalo jako pěst na oko, nemluvě o vyšší ceně větších rýn i háků. Zkrátka jsem háky podložil pět centimetrů širokým kusem odříznutým z fošny červeného smrku, abych vystrčil rýny pod konce tašek a voda do okapů pěkně stékala.
I když jsem se držel rad odborníků a mezi první a poslední hák napnul dvě vedení provázku s ocelovým drátem, nevyhnul jsem se drobným nepřesnostem v rovině a sklonu okapů, takže jsem v poslední fázi musel několika hákům upravit pozici, aby voda v okapu plynule tekla od horního konce k dolnímu.
Abych zbytečně nemusel běhat po žebříku nahoru a dolů, nejpotřebnější nářadí jsem umístil do dvou plastových kbelíků a ty za ručky zavěsil na konec našeho hliníkového žebříku. Ale i tak mi můj pomocník, Olinka, musela často podávat zejména montážní materiál. Její hlavní funkcí ale bylo stabilizovat žebřík na zasněženém měkkém povrchu, abych v zápalu práce z něj neslítnul 😉
Použili jsme ocelové pozinkované háky i žlaby. Na jejich konce jsme mrazuvzdorným klempířským tmelem upevnili čela. Jeden žlab měl délku 2 m, ostatních šest kusů bylo třímetrových. Dobře se s nimi manipuluje. Poslední kus trubky jsem po naložení všech žlabů změřil a zkrátil pomocí akumulátorové pily na větve s pilovým listem na kov. Jí jsem také vytvořil klínový zářez pro sběrač vody. Vodu dolů na zem svádí pozinkovaný řetízek, upevněn ke krovu.
Spojovat žlaby k sobě mi radili i cínováním i nýtováním ale i obyčejným překrytím a slepením klempířským tmelem. No já jsem se rozhodl použít spojky. Kdybych potřeboval žlaby rozpojit a vyměnit některý kus, budu to mít jednodušší a samozřejmě i spojování rýn na žebříku pomocí spojek šlo rychle a snadno.
Kdybych měl všechen materiál najednou k dispozici, stihli bychom to s Olinkou za sobotu, neděli a pondělí všechno. Takto jsme se k okapům museli vrátit ještě i následující sobotu. V zahradě se v tuhé zemi dělat dalo jen těžko, tak jsme věnovali čas domu. Když bude na jaře pršet, dvůr bude sušší a my jsme získali další zkušenost.
Podobné články:
Komentáře