Fotografování je jednou z mých zálib už od studentských dob. A jak se ukázalo časem, jednou z opravdu užitečných zálib. Lidé časem zapomínají, časem si některé události přibarvují, často zveličují, anebo svá negativa bagatelizují. No fotografie nelže, vždy ukáže, jak se věci měli, jak to bylo doopravdy. Zejména nejsou-li vaší doménou fotografie umělecké, ale dokumentární, jako u mne.
Od mládí jsem raději fotografoval přírodu, než lidi. Příroda se „neksichtí“. Doteď mám odložené krabice s černobílými fotkami i albumy s barevnými, focenými původně na kinofilm. Měl jsem velkou výhodu, že dokumentační černobílé fotografie byly součástí mé práce včetně plně vybavené fotokomory, takže stačilo koupit si svou vývojku, ustalovač, papíry a filmy, protože foťák jsem svůj už měl, i když ne tak dobrý, jako pracovní Practica MTL5-B, a o víkendu si v komoře zpracoval část služebních fotek a i ty své 😉 Později jsem už fotil Olympusem IS-21 na barevný kinofilm a dával je zpracovat do místního fotolabu. I díky tomu mám teď mnoho dobových fotografií, jak přírody tak i blízkých lidí. Výhoda papírových fotografií je, že se jim nevybije baterka, nevyžadují aktualizace a nemůže se stát, že po letech přestanou fungovat 😉
Takže i teď, když střídavě fotím na malý kompakt, který je vždy v kapse, anebo na smartfón nebo svátečně zrcadlovku Nikon, takže mám desetitisíce digitálních fotografií, jednou za čas některé fotografie skončí i jako papírové. A abych se nemusel „trápit“ s fotoalbumem, rovnou dám udělat fotoknihu. První byla kniha vybraných fotek z našich cyklodovolených a když se ukázalo, že mezi známými má velký úspěch, udělal jsem další fotoknihu ze záběrů z prvních třech měsíců, co jsme koupili a předělávali naši zahradu na vesnici. Měla stejný úspěch u všech našich návštěv na zahradě, protože ukazovala, co je teď úplně jinak.
Takže když jsme před více než rokem koupili vedlejší pozemek, který sám o sobě v podstatě za nic nestál, a spolu s ním i dům, který nebyl úplně špatný, ale dobrý vypadá jinak 😉 a pustili se do jeho rekonstrukce, podle svého zvyku jsem vše fotografoval a věděl jsem už tehdy, že nakonec bude třetí fotokniha.
Využil jsem horko letošního léta, kolem oběda vždy zalezl do domu, kde bylo příjemně, a na počítači vybral půldruhé stovky fotografií, dokumentujících původní stav a průběh úprav a oprav domu i pozemku. Mám svého osvědčeného dodavatele, v jeho softvéru jsem si na PC naaranžoval vybrané fotografie, pozadí, lemy a podobně a přes internet vše poslal do fotolabu. A za týden jsem se mohl těšit z velké barevné fotoknihy formátu A4.
Když teď máme na zahradě návštěvu, zejména ty pravidelnější se zajímají o dům a nový kus pozemku a po procházce si můžeme ke kávě dát i pár dnes už historických fotografií, co jsme to vlastně koupili a v jakém to bylo stavu.
Podobné články:
Komentáře