Ach, a já jsem se tak těšila. Tak jako vždy, když jedu domů vlakem, těším se jak si v nově zrekonstruovaném nádražním bistru koupím svou cestovatelskou rutinu – bagetu, donut a minerálku. Sice donut (americká kobliha) ani zdaleka nesplňuje kritéria zdravé výživy, stejně tak jako bageta z bílé mouky s majonézou, jednou za dva týdny si tento „luxus“ dovolím bez jakýchkoliv výčitek. Vždyť i maličkosti dělají den. Dnes mi však moje radost jaksi vyprchala.
Číst dále »
Kolika z vás to už napadlo? A kolik z vás to i zrealizovalo? Kolik z vás ve snaze ulehčit si práci, sáhlo po hotovém vánočním pečivu? Zda jste tak učinili v malé cukrárně nebo někde v supermarketu, s velkou pravděpodobností jste si domů přinesli téměř úplně totéž. Košík nebo tác plný suchého pečiva z těch nejlevnějších a tím pádem nejvíce nezdravých surovin. A kdyby jen těch. Kromě nich ještě i horu všelijakých stabilizátorů, barviv či náhradních sladidel. Přitom vůbec nezáleží na tom, zda jste za něj zaplatili desítky nebo stovky korun.
Kolikrát vás v supermarketu zlákala vůně právě upečeného křupavého chleba nebo sladkého pečiva? I mně se to párkrát stalo. Čerstvé, ještě teplé chutnalo výborně. Pokud jsme ho však hned nesnědli, měli jsme smůlu. Za pár hodin ztvrdlo téměř na kámen. Zestárlo. Nebylo totiž čerstvě upečené, jen čerstvě „dopečené.“ Číst dále »