Venku je počasí, že by tchyni ven nevyhnal. Tolik starý vtip. Já na svou tchyni nemůžu říct půl slova. Našemu psovi takové počasí zjevně nevadí. Má dobrou srst, nanejvýš se oklepe. A i já mám dobré oblečení do takového deštivého počasí. Tak v čem je problém? Já nijaký nemám, ale protože trávím víc času za počítačem, než v zahradě, tak se občas jen podivím a trénuji atlas, jak dokážou být mnozí s vývojem počasí nespokojeni.
Na úvodní fotce vidíte, jak to na našem pozemku vypadalo, když jsme ho před osmi lety kupovali. Pršelo zhruba tolik, jako letos v květnu 2023. A v podstatě se po zahradě ani nedalo chodit. To byl asi jeden z důvodů, proč se bývalým majitelům pozemek nedařilo prodat a proč si počkal na nás 😉 Jak říkal jeden můj kamarád: „Problém, big problém“. Jistě, z pohledu lidí bez fantazie, představivosti. Takových, co se nechají vláčet životem a svůj život sledují jako diváci v kině s permanentkou. Přidám dvě fotky, rozdíl dva roky.
Co způsobilo tu změnu? Globální oteplování? Výbuch sopky v Indonésii? Tání ledovců v Grónsku? Rozšiřování Sahary? Anebo trochu ponamáhané mozkové závity a následně svaly?
Tento měsíc sleduji neustálé stezky, jak někde nezaprší a nezaprší a je potřeba neustále zavlažovat, jinde prší a prší, až stojí voda všude, protože ji prý země nedokáže vsakovat. Zabité je to neutálým měřením denního úhrnu srážek. 20 mm po upršeném víkendu je prý moc…
Loni uprostřed léta si lidé stěžovali na sucho a horka, u nás jsme atakovali čtyřicítky. Jistě, není to sranda. V mnohých zahradách chcípli nejen jednoletá zelenina, ale i jahody či malé keře. My jsme nezaznamenali žádné škody ani snížení úrody. V čem je rozdíl? Již jsem to napsal o dva odstavce výše.
Kdo si ještě pamatuje komentované zprávy loňského sucha i zprávy před dvěma lety? Říkalo se cosi o deficitu vody v půdě na úrovni 40%, v absolutních číslech to dělá mezi 20 a 30 cm, podle lokality. Jak se dá tento deficit vyrovnat, jak se dostane do půdy původní (v krátkodobém průměru) množství vody? No tak, že jednoduše naprší. A to se teď děje. A lidé si stěžují. Pomůže to?
Jen jeden příspěvek jsem zaznamenal, který napřimuje pozornost na řešení tohoto problému. Jen nikdo ho neposlouchá.
I u mechanicky hluboko zkypřené půdy (bez utužení) vydrží zvýšená zasakovací schopnost maximálně do nejbližšího intenzivního deště. Původcem dlouhodobé retenční schopnosti je „prokypření“ kořeny rostlin, žížalami a pod… a s tím související obsah humusu a vodostálých půdních agregátů.
reaguje na slova
Myslím si, že spíš než deštěm je to způsobené tím, jak se pole obdělává. Jezdí po něm extrémně těžké mechanizmy, které nekonečným množstvím přejezdů zhutňují půdu. Orba bývá většinou jen velmi plytká.
U nás často vidím zatopená pole týdny po dešti. Voda se do tak zhutněné spraše nevsákne ani po velmi dlouhé době. V zahradách tento efekt nevzniká nikdy.
To už se dostáváme k tomu, jak „bojovat proti klimatickým změnám“. Nejdŕív zlikvidujeme všechny klimatology… aby neodváděli naši pozornost od skutečných problémů, jejich původců a možných řešení. Nejlépe je zaměstnat něčím smysluplným, například rekultivací ploch, zničených „moderním“ zemědělstvím. V zahradách takové brigádníky na přídel asi nedostaneme, takže tady si musíme pomoct zase sami. Vezmeme do ruky … papír a tužku a začneme nejdřív přemýšlet, plánovat.
Co můžeme proti suchu/dešti dělat?
No nic. Jestli bude dlouho a hodně pršet nebo dlouho a moc svítit Slunce, to nezáleží od nás, na to jsme malí páni, i když se snaží nás zatáhnout do kolotoče vybírání daní na boj proti klimatickým změnám. Dobrý kšeft, pro někoho.
No můžeme se postarat, aby takovéto (cyklické) výkyvy počasí na nás měly co nejmenší dopad. Aby nám a naší zahradě neublížili. Aby nám nevadilo, že moc prší, aby nám nevadilo, že málo prší. Aby nám nevadilo, že moc svítí slunce, aby nevadilo, že málo svítí slunce. Aby nevadil silný vítr a nevadil ani slabý.
Jak?
Správným výběrem rostlin a dřevin pro náš pozemek a správným umístěním toho všeho. Pěstuje-li někdo široké spektrum hrušní a za běžných okolností musí zavlažovat denně hektolitry vody, aby měl hezkou a dobrou úrodu a v studeném a mokrém roce o téměř všechnu úrodu (květy) přijde, není to správný výběr pro danou půdu, lokalitu. Je to plýtvání zdroji, není to trvale udržitelný rozvoj. Nebude trvat dlouho a EÚ takové něco zakáže.
Opakem je široké spektrum druhů a odrůd, různé druhy ovoce. Stačí jen pět druhů třešní, jabloní či hrušek, abyste dosáhli kvetení v různých obdobích a tím se vyhnuly extrémním výkyvům počasí u části svých stromů či keřů. Zajistíte si tak alespoň zčásti úrodu za téměř každých okolností. To se týče samozřejmě i drobného bobulového ovoce a taktéž to platí u zeleniny.
Hodně různých druhů a jejich kombinace v zahradě má další význam v pronikání kořenových systémů do různých hloubek a tím rozrušování spodních, často jílových vrstev. V kombinaci s mulčováním slámou nebo senem okolo kmínků či zeleninových ploch docílíte zvětšení vrstvy humusu na povrchu i pod ním. A humus je ta věc, co zadržuje vodu v půdě. A k tomu správné sečení trávy. ne každý týden, ale kromě pochozích ploch stačí dva nebo třikrát za rok. Protože kořenový systém koresponduje s nadzemní částí. Posečete vršek, rostlina „se zbaví“ částí kořenů. A půdní fauna včetně žížal pojídá jen odumřelé rostliny, ze kterých dělá humus. A humus zadržuje vodu.
Cílené jsme hledali pozemek na svahu anebo se svahem. Získaly jsme úplně holý. Suché stromy dole jsme odstranili, nahoře nebylo nic.
Ovocné stromy svými kořeny nejen stabilizují svah, který by se holý po opravdu nadměrných srážkách mohl začít hýbat (jako ten 300 m nad ním), ale i produkují široké spektrum ovoce. A svými korunami poskytují pohyblivý stín trávě a půdě, čím snižují výpar vody z půdy. Kromě jiného tím zlepšují životní podmínky žížalám a houbám i broukům, co přispívá k produkci humusu a tím k lepšímu hospodaření s vodou i zadržování té nadměrné. Tráva je pastvou pro divoké včely i čmeláky a jiný hmyz, který se postará o opylování stromů a keřů. Takovéto „zalesnění“ pozemku nad obytnou částí ji chrání před prudkým spádem vody dolů.
Je potřeba více přemýšlet a méně pracovat
Je mi jedno, zda za den spadlo 10 nebo 25 mm vody na metr čtvereční, zda týdenní úhrn je 20 nebo 120 mm. Protože mé to neohrožuje. Nenadávám na počasí, že jednou chladněji, jednou tepleji, jednou sušší a jednou vlhčí, než vyhovuje mému úzkému spektru pěstovaných dřevin. Protože vědom si těchto možných výkyvů od ideálu jsem si řekl:
Co musím udělat, aby dopad velkého sucha nebo silných dešťů byl na mou zahradu a mne co nejmenší a neohrozil mě?
No když někdo jednoduše nechce udělat nic, protože by to bylo drahé, stálo by to hodně času, je to daleko od domu, tak to nejsou argumenty, ale výmluvy a takovému pak nezůstává nic, jen nadávat.
Podobné články:
Komentáře