Když se řekne „výstava květin“, poskočí srdíčko nejednoho zahrádkáře. Uznávám, že možná spíš zahradnice. Pokud se však výstavou květin myslí Flóra Olomouc, těšit se může každý bez rozdílu. Několik pavilonů, skleníky, rozárium, botanická zahrada, rozsáhlý park. Všude tam je na co se dívat. A nejen dívat. Součástí výstavy jsou i prodejní trhy. A právě na ty se vždy těším nejvíc.
Výstav květin jsem absolvovala už několik. První ještě jako školačka. Bylo to někdy koncem sedmdesátých let vlastně už minulého století. S maminkou a její kolegyněmi. Výlety organizoval její zaměstnavatel a cestovalo se autobusem. Nejvíce si vzpomínám na Flóru. Byli jsme v Olomouci i v Bratislavě. V té době to bylo něco výjimečného. Pamatuji si, jak jsme obdivovali naaranžované obrovské kytice květin, které jsme nikdy předtím neviděli. A i ty, které jsme znali. Pouze tyto měli nevšední barvy, tvary květů a úžasně voněly. Zda jsme si i nějakou rostlinu koupili domů, netuším. Tehdy mě to velmi netrápilo.
Dnes, když mám svou zahrádku i balkon, jsou pro mě zahrádkářské výstavy tak trochu za odměnu. Chodím se tam pokochat, potěšit celou tou krásou a domů si vždy donesu nějakou novou rostlinku.
Na Flóra v Olomouci jsem se po dlouhých letech znovu dostala před dvěma lety. Byla v létě, v srpnu. Od dob mého dětství se dost změnila. Vystavené květiny a ukázky nových odrůd zeleniny a ovoce zůstaly v pavilonech, ale prodejní plocha se podstatně rozšířila. Zaplnila celý historický park i přilehlé sady. A o novinky rozhodně nebyla nouze.
Po této zkušenosti jsem svým nadšením nakazila i mou kamarádku Sandru. A tak jsme se letos do Olomouce vybrali zas. Všichni čtyři. Já s přítelem i Sandra s manželem. My holky jsme si to užili a naši chlapi to přežili také. Zatímco my jsme obhlíželi a nakupovali, oni aspoň měli čas si spolu popovídat.
Zaujaly nás hlavně novinky této sezóny. Bílé jahody s ananasovou vůní a chutí. Každá jsme si koupili dvě rostlinky. Nechyběly ani sazenice révy odolné vůči chorobám i vůči mrazu až -25 stupňů. A tak mi do sbírky přibyla růžová odrůda Naděžda a modrá Nero. Při skalničky se vždy ráda zastavím. Mám je už celkem dost, jenže vždy se najdou takové, kterým se nedá odolat. Vybrala jsem si čtyři.
Chtěla jsem ještě práškový zakořenovač se stříbrem. Velmi ho chválili v Receptáři. Při stánku s hnojivy a postřiky stál zahradník, také známý z receptáře, Kamil Tyrychtr. Kromě toho, že prodával, i radil. A tak jsme se dozvěděli, že sice stříbro v zakořenovači brání zahnívání řízků, na druhé straně brání i tvorbě nových kořínků. No a tak jsme ušetřili, neboť takový zakořenovač nepotřebujeme.
Co jsme však potřebovali byl proslulý český česnek. Měli ho při více stáncích. Fialový i bílý. A tak jsme vybírali i podle ceny, i podle oblíbené barvy.
Výlet se nám vydařil. Nabídka na FLORA rozhodně nezklamala. Dokonce jsme ještě i ušetřili. Ceny byly totiž o dost nižší než u nás. A o pestrosti sortimentu ani nemluvím.
Děkuji Sandře za fotografie
Podobné články:
Komentáře