Naši solární elektrárnu jsem zapojil v polovině února 2024 a na přelomu první a druhé dekády září jsem si mohl poznačit první dosaženou metu: První vyrobená Megawatthodina elektřiny. Bezvýznamný krok pro lidstvo, no výrazný skok pro naši domácnost. Ušetřilo to spousty peněz nejen za elektřinu, ale zejména za její distribuci, co si jen málokdo uvědomuje.
Myslím, že to jaro a léto byly k solárníkům mimořádně přívětivé. Bylo hodně dnů, počas kterých svítilo slunce na panely a minimální oblačnost na jedné straně potrápila mnohé zahrádkáře, na druhé potěšila majitele solárních elektráren. My jsme zahrádkáři i solárníci. No díky tomu, že jsme už před dlouhými léty přizpůsobili naše chování se k půdě tak, aby jí aktuální podnebí nebylo na škodu, tak nám málo deště a hodně slunce nevadí. A slunce slouží i na zavlažování, i když ho potřebujeme výrazně méně, než sousedi. Vždyť to říkám, bezorební permakultura.
Ale zpět k solární elektrárně. Do provozu jsem ji uvedl na Valentýna, tedy v polovině února, kdy už Slunce na obloze začíná být dost vysoko na to, aby se silně opřelo do solárních panelů, i když u bývá méně zimní oblačnosti. A naplno jsem tak vhupnul do rozbíhající se solární sezóny. Od začátku využívání tedy podává naše FVE solidní výkony, které z týdne na týden rostly.
Pro pořádek musím uvést, že místo, kde elektrárna stojí, není standardní domácnost. Alespoň tehdy nebyla. Byla to dost velká zahrada s permakulturním pěstováním zeleniny s výrazným podílem travnatých ploch pod téměř stovkou ovocných stromů a nemálo ovocnými keři. Takže se elektřina využívala na provoz hospodářství, což je používání čerpadla na vodu ze studně, elektrického štěpkovače zejména na drcení vrbových prutů ze čtyřech stovek hlav, nebo elektrické sekačky na trávu, nabíjení akumulátorů bateriových vyžínačů, řetězové pily a množství dílenského nářadí, občas se používají pokosové pily nebo cirkulárka. No a osvětlení naší terasy nebo napájení rychlovarné konvice. A když je potřeba, tak přitopení olejovým radiátorem v noci, když na zahradě nocujeme. Máme tady i plynová kamna, ale někdy se lépe ureguluje elektrický ohřívač. Na občasnou přípravu jídel jsme používali PB vařič. Suma sumárum roční spotřeba „domácnosti“ vycházela i s ledničkou s mrazákem zhruba mezi 06 a 0,7 MWh elektrické energie. Plus asi sedm 10 kg PB lahví.
Jenže spolu se spuštěním elektrárny jsme koupili vedlejší pozemek s rodinným domem. Takže nám přibyl elektrický bojler, elektrická trouba kombinovaného sporáku, více času jsem věnoval práci na notebooku, zejména v letním horku, dlouhou dobu běží odvlhčovač vzduchu, abychom vysušili vlhké zdi v zadní části domu, na jaře se v domě přitápělo naší elektřinou. Původní spotřeba 2 MWh elektřiny i s televizí není pro nás relevantní, jednak televizi nemáme, jednak v domě trvale nebydlíme a i ho úplně jinak využíváme, než předcházející majitelé. Zejména proto, že po výměně střechy ještě není hotová rekonstrukce vnitřku, aby byl trvale obyvatelný podle našich představ.
Takovýmto kombinovaným využíváním elektrické energie ze solární elektrárny se nám podařilo začátkem druhé zářijové dekády spotřebovat první Megawatthodinu elektrické energie o napětí 230V z vlastního měniče. Z panelů bylo vyrobeno elektřiny o něco více, no něco spotřebují samotná zařízení a převodem elektřiny z panelů do baterie a z baterie do měniče vznikají též nějaké ztráty. Potěšitelné je, že jsou na úrovni ztrát, které účtuje svým odběratelům distribuční společnost na fakturách. S tím, že za nízkých nákladů přidáním dalších panelů na volnou plochu výrazně snížím využívání akumulátoru, tedy i ztráty, i zvýším celkový výkon z panelů.
Přitom bychom dokázali ze současné elektrárny, která je spíše funkčním jádrem většího systému, jen je potřeba doplnit periferie, na co je už připravena, spotřebovat elektřiny v létě i více, ale jak říkám, nebydlíme zde trvale. Ale jaro i podzim potřebuje posilnit.
Solární elektrárna samozřejmě nevyrábí jen v létě. I při zamračené obloze je schopná vyrobit nějakou elektřinu, v závislosti od ročního období a oblačnosti můžeme hovořit od několika procent až po čtvrtinu maximálního letního výkonu. Jenže v zimním období jsou i kratší dny, tedy je celkově méně slunečního svitu a tedy i méně vyrobené energie. Ale i tak by podle propočtů a dosavadních zkušeností mohla ročně v současné podobě vyrobit asi 1,5 MWh elektrické energie.
Co je určitě méně, než je celková spotřeba naší „zahradní domácnosti“. Proto jsme si zachovali i elektrickou přípojku od distribuční společnosti a když bude vlastní „šťávy“ málo, jednoduše přepnu na DS. V principu by nebyl problém přidat akumulátory, aby nám déle elektřina vydržela, i panely, aby je bylo čím nabíjet zejména v zimním období, ale jak to už bývá, dosáhnout posledních deset procent stojí podstatně víc, než dosáhnout základní funkčnost. A potom už elektrárna z ekonomického hlediska nedává žádný smysl i při očekávaném nárůstu ceny elektřiny od distributorů. Jedině, že by hrozili časté blackouty 😉
Podobné články:
Komentáře