Často nás láká vytvořit si zahradu barevně sladěnou do určitého tónu, a tak pátráme po rostlinách, které by splnily tyto naše představy. S určitými barvami budeme mít jako pěstitelé omezené možnosti, ale fialová barva patří k těm, kde je výběr poměrně pestrý. Kromě některých druhů aster, zvonků, šuškardy, hořce, šeříků, okrasných česneků, koniklece, violek, ladoněk, rozrazilů, krokusů, orlíčků a plaménku, které všechny můžeme mít právě ve fialové barvě, jsou tu ještě levandule a šanta.
Společné znaky
Tyto významné zástupkyně rostlin, které přinesou na naše zahrady fialový barevný prvek, patří k silně aromatickým rostlinám, které mají v oblibě nejen lidé, ale i zvířata. Například jsou velmi silným lákadlem pro motýly. Levandule (Lavandula) stejně jako šanta (Nepeta) jsou keře nebo polokeře s dřevnatějícími stonky. U starších rostlin můžeme pozorovat dokonce poměrně dosti silné kmínky.
Levandule lékařská
Nejvýznamnějším druhem z hlediska využití na zahradě je levandule lékařská (Lavandula angustifolia syn. Lavandula officinalis). Její listy jsou nápadně stříbřité, mírně plstnaté. Kvete začátkem léta a kromě fialových květů může mít i bílé anebo růžové květy. Její silné aroma se šíří okamžitě v jejím, okolí i při pouhém letmém dotyku. Dorůstá nejčastěji výšky mezi 40 až 80 cm. Pro běžné pěstování je k dispozici celá škála odrůd s odlišným vzrůstem, barvou květů a také s různou intenzitou vůně listů. Levandulové keře vyžadují každým rokem poměrně silné seříznutí, neboť mají výraznou tendenci k rozkladitosti keřů. Vhodnější jsou pro ně sušší půdy, neboť ve vlhčích půdách snáze vymrzají. Obvykle se množí vegetativně, ale lze je množit i semeny.
Přezimování druhů
V našich podmínkách nepřezimují druhy: Lavandula lanata, Lavandula viridis, L.multifida, L. latifolia anebo L. denatata. Naopak z přezimujících druhů jmenujme kromě již výše zmíněné levandule lékařské ještě levanduli prostřední (Lavandula intermedia) anebo levanduli korunkatou (Lavandula stoechas).
Šanta
V přírodě je možné setkat se až s 250 druhy. Šanta (Nepeta) je bylina spíše lučního typu, vyskytující se jak na vlhčích, tak na sušších stanovištích.
Pravděpodobně nejznámějším druhem je šanta kočičí (Nepeta cataria), která získala svoje pojmenování díky své vysoké atraktivitě pro kočky. Obsahuje mnoho silně aromatických látek, čím se pro kočky stává naprosto neodolatelnou. Ve srovnání s jinými druhy šant tato nemá příliš velkou okrasnou hodnotu. Jedná se o rostlinu poměrně bujně rostoucí, která může dosáhnout až 1 m výšky a je vhodná pro výsadbu do přírodních partií zahrad.
Výrazně atraktivnější je šanta hroznovitá (Nepeta racemosa), která tvoří husté trsy stoupavých nebo polopoléhavých lodyh. Podle jednotlivých kultivarů dorůstá mezi 40 – 60 cm. Rozkvétá a láká hmyz svými fialovými vonnými květy na přelomu května a června. Často se však stává, že rostliny remontují a kvetou tak až do zámrazu. Jelikož jsou velmi nenáročné na typ stanoviště, lze je použít k výsadbě i tam, kde se nedaří levandulím. Milují sice slunná stanoviště, ale porostou poměrně dobře i v polostínu například pod vyššími stromy. Vysoká přizpůsobivost místním podmínkám a velká pestrost druhů dělají z těchto rostlin jedny z nejhodnotnějších trvalek v sortimentu.
Napsal: Filip Baumgartner
Podobné články:
Komentáře