Pokud se něčemu v naší zahradě dařilo letos na jednotku, tak jsou to rajčata. Ne, že by loni jsme jich mělo málo, ale tento rok byl opravdu výjimečný. I když musím přiznat, že ne na všech místech se jim dařilo stejně dobře. Ale i tak je úroda impozantní a skutečně jsem tolik rajčat, co letos, asi nesnědl za celý dosavadní svůj život. Alespoň tak mi to připadá.
Ze všech druhů rajčat pěstujeme asi jen jeden. Keříčková rajčata, ale přesnou odrůdu vám neřeknu, nevím. Za běžných okolností, v běžné půdě při běžné péči, tak jako je přítelkyně pěstovala ve staré malé zahradě, narostou jako nízký keříček, který ani nepotřebuje přivazovat k opoře. A takto jsme je loni zasadili z doma vypěstovaných sazenic i do nové zahrady první rok po jejím zakoupení.
Zejména ve vyvýšeném záhonu se rajčata doslova zbláznila. Narostly do neskutečné velikosti a po jednom dešti, obsypané plody, si doslova lehli na zem. Či spíše na slámu, protože vyvýšené záhony jsme měli samozřejmě mulčované.
Poučeni zkušeností o kvalitě půdy a jejím dopadu na růst všeho, co do ní zasadíme, jsme pro tento rok sázeli rajčata řidšeji a s oporami. A připravil jsem dva vyvýšené záhony. Rajčata opět nezklamala a rostly tak, že jsem musel ke stávajícím oporám přidat další a propojit je.
Když začaly dozrávat, obírali jsme červené sladké plody na přímý konzum, ať už u grilování s přáteli, nebo jen tak. A samozřejmě jsme je nosili každý den domů, abychom si pochutnali na snídani na rajčatech s kváskovým chlebem. Jenže to nestačilo. Či spíše my jsme nestačili rajčata jíst dostatečně rychle.
Jednoho dne jsme se rozhodli, že jich obereme trochu více a doma připravíme redukovanou rajčatovou šťávu do sklenic, bude se hodit v zimě a na jaře pod maso při vaření. Tak jsme vzali z domu dvě papírové bedýnky z obchodu a každý jsme si ji dali do jednoho vyvýšeného záhonu ke keřům s největším počtem červených plodů.
Obrali jsme oba ty největší a nejzralejší rajčata zespodu asi tří keřů. Odhaduji, že jsme každému keříčku odlehčili o třetinu rajčat. Když jsem doma odvážil každý karton, obsahoval devět kilo rajčat. Rozvaření, redukce, naplnění sklenic pomocí širokého nálevky a následná sterilizace nám trvaly do půl jedné v noci. Naše spižírna je plnější o čtrnáct sedmidecových sklenic červené šťávy z rajčat.
Toto léto jsme si dali nejen kopu rajčat, ale uvařili jsme i lečo, neboť i paprikám se u nás daří. Samozřejmě, že jsme je museli zavlažovat, ale není to těžké, nádrž na vodu máme hned vedle vyvýšených záhonů. Přestože nákup zahrady a její postupné založení i zahrádkářská výbava stála nemalé peníze, bohatou úrodou se nám začínají vracet minimální provozní náklady prvních dvou let. Bonusem je zdravá zelenina, protože nepoužíváme chemické postřiky proti škůdcům ani umělá hnojiva. Můžeme to tak dělat díky důslednému využívání místních přírodních surovin a důkladné recyklaci všeho, co na zahradě vyrostlo. Čím šetříme podruhé.
Ticho, pokoj, klid na zahradě je dalším bonusem ke zdravé stravě, kterou si sami vypěstujeme.
Podobné články:
Komentáře