Letošek byl pro nás zvláště významný, co se zahrady a pěstování týče. Namísto malé zahrady v zahrádkářské osadě kousek za městem, u hlavní silnice, jsme se rozhodli začít hospodařit na podstatně větší ploše, v zahradě na vesnici nedaleko města. Člověk neznalý by řekl, že jsme ve staré zahradě naložili motyky, rýče a kolečko na vlečku za auto a převezli nářadí do nové zahrady. No my jsme se rozhodli vzít si s sebou toho mnohem víc!
I když jsme o nové zahradě uvažovali už dříve, nepřestali jsme se starat o tu malou zahrádku, co jsme měli. Takže jsme kromě sekání trávy a stříhání révy či stromků občas i nějaké stromky či révu dokoupili. A Olinka nepřestávala v dokončování skalky.
Když jsme měli podepsanou kupní smlouvu, začali jsme připravovat plán stahování zahrady. Ano, dobře čtete, chtěli jsme přestěhovat nejen nářadí, ale i rostliny. A tím nemyslím jen malé květy či keříky angreštu. S sebou jsme si do nové zahrady vzali i osm celkem velkých ovocných stromů a mnoho ovocných i okrasných keřů, množství cibulovin a jiných květů ani nepočítám.
Rostliny jsme převáželi podle lunárního kalendáře, protože jsme jim chtěli co nejméně ublížit a chtěli jsme jim připravit ideální podmínky pro zakořenění v nové půdě. Když byly všechny rostliny na novém místě, přišel čas i na zbytek. V létě jsme převezli plastovou nádrž na vodu, aby nám pomáhala v letním zalévání zeleniny.
Spolu s nádrží jsme převezli i dvě tuny kamenů na skalku. Udělali jsme si takovou malou brigádu a párkrát se otočili s vypůjčenou vlečkou za osobní auto. Později v létě jsme jen s kombíkem ve vhodném termínu zajeli do zahrady pro nějakou opožděnou rostlinu, se kterou se svezla v autě i nějaká zbylá skála a koncem léta jsme začali odvážet chodník.
Ten tvořilo sto dvacet betonových kostek, v nové zahradě z nich bude chodník od domu ke studni. Při zvažování, zda beton a kameny nechat v zahradě a koupit si nové nebo je odvést jsme brali v úvahu i to, že v jakém stavu vrátíme pozemek pronajímateli i fakt, že z nové zahrady do staré je stejně daleko, jako do prodejny štěrku a kameniva. Takže náklady na dopravu stejné, jen ve staré zahradě už byl materiál zaplacen.
S rostlinami to bylo těžší. Mnohé jsme si koupili během našich dovolených po České republice. Samozřejmě, že jsme na jaře hledali po internetu, mnohé se ale přes net koupit nedají. Bylo by nutné sednout do auta a procestovat stovky kilometrů, abychom je koupili na původních místech. Pokud je ještě mají. Stěhování zahrady bylo nejrozumnějším řešením. I když se setkalo s obdivem našich nových sousedů i starých známých na straně jedné a s údivem a překvapením sousedů bývalých ve staré zahradě. Nikdo z nich ještě totiž nezažil přesazování osmiletých stromů…
Převozem posledního kusu betonu a vnitřního zařízení chatky i nářadí z ní bude stěhování z jedné zahrady do druhé ukončeno.
Komentáře