Opět bohatá úroda hokaido dýní

Někdy se člověk natrápí, aby mu něco vyšlo a někdy to jde úplně samo. A stejně tak je to i v zahradě. Některé plodiny ne a ne vypěstovat a některé rostou jako z vody samy. Abychom se vyhnuli takovým extrémům, rozhodli jsme se ve své zahradě pro „průzkum bojem“ a první rok jsme vedle pěstování zejména pozorovali svou zahradu. Abychom zjistili, jak v ní příroda funguje a jaké v ní panují poměry. Pozitivně se to projevilo zejména na dýních a cuketách.

Ale i na jiných druzích zeleniny. Ale pojďme k hokaido dýním. Mezi bývalým ovčínem a dřevěným přístřeškem jsme měli naplánováno úplně něco jiného. Ale množství hnoje, starých jablek, roztroušeného sena a hodně spodní vody, což každá druhá návštěva v zahradě považovala za problém, který musíme likvidovat, jsme pojali jako příležitost. Plochu jsme zamulčovali, abychom zpomalili růst kopřivy i vypařování vody a nasadili sem devět sazenic hokaido dýní, tři cukety a nějaké okurky. A tykve jsme dokonce za celou sezónu dvakrát polili, hned po vysazení. Pak už si museli vodu táhnout ze země sami 😉

Voda není hluboko, tak asi 40 cm pod povrchem v tomto místě. Přesné místo proudů jsem si zjistil sám proutkovou metodou a ověřil výkopy při odvodňování jiné části zahrady. A tykve nám svým bujným růstem v tomto suchém létě dali najevo, že se tu cítí dobře. Rostly a rostly a co chvíli se objevovaly malé oranžové míče pod listy. Upéct si tenké plátky nebo uvařit polévku byla radost.

No přišel podzim, s ním vlhké večery a na listech i dýní bylo poznat, že se blíží jejich konec. Nestříkáme proti plísním, raději budeme mít méně úrody, ale zdravou, než mnoho a stříkanou. No když jsme posbírali všechny dýně a dali je před uskladněním dosušit na zápraží, napočítali jsme jich přes šedesát kusů! Spolu s těmi, které jsme již pojedli nebo rozdali sousedům a známým jich mohlo být takových sto.

Slušná úroda, uvážíme-li že téměř bez starostí. Po výsevu vlastních semínek doma a zasazení sazenic a dvou polití nás to nestálo nic, pokud nepočítám zamulčovanie dřevní štěpkou a senem, které jsem nasekal v naší zahradě. Podle mě skvělé využití „problému“ v naší zahradě.