Víte, že kakaové boby, hlavní surovinu pro výrobu kvalitní čokolády, si staří Aztékové cenili natolik, že se dokonce staly platidlem? Například králíka bylo v polovině 16. století možné koupit za 10 bobů, otrok stál 100 bobů. To vše a ještě mnohem více o čokoládě se dozvíte třeba v muzeích čokolády.
Nápoj bohů jako afrodisiakum
Historie čokolády se píše už více než 4 tisíce let. Znali ji staří Mayové, Toltékové i Aztékové. Nápoj, který připravovali z kakaových bobů, by nám ale nejspíše moc nechutnal. Hustá hořká tekutina z kakaa, vody a koření měla do dnešní čokoládové tabulky ještě hodně daleko. Přesto tyto národy považovaly kakaovník za rajský strom, poskytující jim velké potěšení. Podle legendy bůh Qzetzalcoatl, takzvaný okřídlený had, učil svůj kmen jak připravovat nápoj z kakaového stromu a podle něho také dostalo pití své jméno Tchocoatl. Aztécká elita se po něm mohla utlouct, uvádí se, že jejich náčelník Montezuma II. (kolem r. 1465–1520) byl schopen denně vypít i padesát šálků této pěnivé tekutiny! Dělal to prý hlavně tehdy, když se chystal navštívit nevěstinec.
Med spraví hořkou chuť
Evropa se ale o existenci kakaových bobů dozvěděla teprve po té, když k americkým břehům dorazil se svou výpravou španělský dobyvatel Hernand Cortéz (1485–1547). Stalo se to roku 1529, přitom opravdu prvním Evropanem, který hořkou chuť tekuté čokolády jako první okusil, se stal cestovatel Kryštof Kolumbus (1451–1506). Svůj jazyk v ní smočil roku 1502. Španělé ale z nepříliš vábné a husté tekutiny nijak nejásali. Na milost ji začali brát, až když si ji začali přislazovat medem. Lodní náklad s kakaovými boby přistál u španělských břehů roku 1527. Nápoj z nich nejprve okusili na španělském královském dvoře, teprve později začal dobývat celou Evropu. 17. století už bylo ve znamení otevírání prvních evropských kaváren. Jenže prostý lid zatím zůstal o tuto lahůdku ochuzen, okusit ji mohla jedině aristokracie. Až do 19. století se čokoláda popíjí a prodává se většinou v lékárnách jako pastilka rozpustná ve vodě.
Revoluce ve výrobě lahůdky
Průmyslová revoluce během 19. století ovšem zcela změní postup výroby čokolády i její podobu. Dnešní nejznámější podoba čokolády ve formě tabulky je výrazně novodobou záležitostí. První tabulka, pravda ještě trochu nepovedená a hrudkovitá, se objevila v roce 1847. Když roku 1879 objeví Švýcar Henri Nestlé (1814–1890) sušené mléko, a další švýcarský podnikatel Rodolphe Lindt (1855–1909) výrobu konšováním (způsob velmi dlouhého mísení čokoládové hmoty, které velmi zjemní výslednou chuť), vznikají nové továrny a čokoláda si získává stále větší oblibu mezi širokou veřejností.
Dojde i na ochutnávku
O dějinách čokoládové pochoutky se více dozvíte například v pražském Muzeu čokolády Choco-Story v Celetné ulici, nebo v 1. českém muzeu čokolády a čokoládových obrazů v pražské Oldřichově ulici. Vypráví se tu pestré dějiny čokolády pomocí unikátní sbírky více než 1000 exponátů. Vystavené předměty zaručeně nadchnou každého, jak odborníka, který se v historii a výrobě čokolády vyzná, tak i naprostého laika, jenž si „jenom“ občas pochutná na tabulce čokolády. Předváděcí centrum, které je součástí prohlídky muzea, poodhalí návštěvníkům kouzlo výroby čokolády a představí všechny suroviny i samotný proces zpracování. Na závěr potom mohou ochutnat čokoládové pralinky, které muzeum vyrábí. Další expozice čokolády se nachází například Táboře v jižních Čechách, kde sídlí Muzeum čokolády a marcipánu. Kromě tuzemských muzeí najdete spoustu expozic i v zahraničí, hned několik muzeí s touto tematikou najdete třeba ve Francii.
Komentáře