web analytics
Zář 242012
 

Chtěli byste si ve své zahradě vypěstovat opravdu kvalitní ovoce? Myslím tím opravdu zdravé plody. Bez zbytečné chemie a přesto bez červíků? Nepochybuji, že odpověď zní: „Ano, samozřejmě!“ A víte, že to není dnes žádný problém? Stačí si vybrat správnou odrůdu a věc je vyřízena. Například takové hrušky.

Tradiční odrůdy určitě mají cosi do sebe. I já mám dvě. A jsou skvělé. Šťavnaté, slaďoučké. Právě teď dozrávají. Letos jsou téměř bezchybné. Pravda, kromě červíků. Tím se v nich líbí. Alespoň v těch prvních, které spadly na zem, byl úkryt červíka v každé. No ale jen kvůli nim přece nebudu postřikovat. Na to se mám příliš ráda. I svou rodinu. Když však po jiné roky bylo více deště, některé plody zůstali nepěkně chrastavivé a hořké. Kvůli této chybičce krásy je samozřejmě nevykopu, i když už mají přes dvacet let. Pokud by se se mnou po čase chtěli rozloučit samy, pokud by třeba začali vysychat, mám dopředu připravené náhradní řešení.

moje asijská hruška

K jednomu takovému „řešení“ jsem přišla náhodou. Asi před třemi lety. Moje kamarádka Anička mě nabídla zvláštní ovoce. Tvarem připomínalo jablko, ale zlatohnědá barva by slušela spíše hrušce. Křupavá, výjimečně šťavnatá dužina mě však dostala. „Tak tohle chci“, řekla jsem si. A protože mě právě opustila moje několik let pilně rodící meruňka, hned při první příležitosti, tedy následující podzim, jsem na její místo vysadila zajímavou novinku. Je jí asijská hruška jménem Nashi Nijiseiki. Odrůdu jsem si vybrala dle katalogu. Nenáročnou, odolnou vůči chorobám i škůdcům. Šťavnaté plody, dozrávající v polovině září a co je dost podstatné, skladovatelné do ledna! Když bude dobrá úroda, čerstvé hrušky z vlastní úrody budeme mít i na Vánoce. Už se těším.

První rok pěkně zakořenila a hned v druhém poprvé zarodila. Kvítků bylo sice několik, ale plody nakonec zbyly jen tři. O to víc jsem se na ně těšila.

Minulý víkend přišli do zahrady i moji sousedé. Sympatičtí, čiperný důchodci přišli pozbírat předčasně dozrálé hrozny. Jak jsme si chvíli povídali, napadlo mě, že jim dám ochutnat z první sklizně asijských hrušek. Zdálo se mi, že by už mohli být i zralé. A opravdu byli. Tedy alespoň ta jedna, která mi zůstala v ruce, jen co jsem se jí dotkla.

Nejprve se podivovali jejímu tvaru připomínajícím jablíčko. No po rozkrojení a prvním skusu jsme se společně shodli, že je to fakt hruška. A fantastická. Přesně taková, jak psali v katalogu. Zdravá, chutná, křupavá, neskutečně šťavnatá a bez jediného červíka.

 moje asijské hrušky

malé krasavice, ještě nezralé

Vzápětí se mi však potvrdilo staré známé: „Kolik lidí, tolik chutí“. Jen co jsme hrušku dojedli, přišel k nám další soused. Vášnivý a sečtělý zahrádkář. Když jsme se mu pochválili, co jsme jedli, pouze se otrčil. Prý to zná. Ani ryba, ani rak. Tedy ani jablko, ani hruška. Bez chuti a samá voda. No co už. Já jsem tam i tak tu hruškové chuť cítila. Ale není se čemu divit. Vždyť pokud někdo dlouhodobě konzumuje dnešní průmyslově vyrobené a výrazně ochucené potraviny, postupně ztrácí cit pro jednoduchou a jemnou chuť. Vše přírodní se mu zdá mdlé a bez chuti.

Navzdory této zkušenosti jsem přesvědčena, že vysadit asijskou hrušku do mé zahrady byla dobrá volba. Přibyl mi tak další strom, o který se téměř není potřeba starat a přinese bohatou úrodu zdravých plodů každý rok. A k tomu bez chemie!

Mimochodem ta odrůda se žlutohnědou slupkou, kterou má moje kamarádka Anička, se jmenuje Nashi koši. Dozrává koncem srpna a skladovat se dá do října. Obě odrůdy jsou nenáročné a vhodné do každé zahrady.

 Zanechat komentář

Můžete používat tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(vyžadované)

(vyžadovaný)